Konečně víme, kde vzal poslanec Babák (VV) peníze na velkorysou šestimilionovou půjčku
O tom, jak se vyvýjí situace na naší politické scéně, o financováni Věcí veřejných a jejich kauzách ale také o tom, jak se údajně koaliční partneři bojí ČSSD.
A prezident má úspěch, podařilo se mu nahlodat ODS. Značně mu pomohlo to, jak se katastroficky kompromitoval šéf klubu ODS Tluchoř s poslankyní Kočí (moc by mne zajímalo, jak to dokáže politicky přežít). Poslanci Šťastný a Doktor se dost sprostě pustili do Topolánka (Topolánek měl a má v lecčems pravdu, i v tom rozhovoru pro LN, zejména tehdy, když hodnotí politiku prezidenta Klause; jistě, to se panu Šťastnému nelíbí). Pro vstřícnější postoj k ČSSD jsou poslanec místopředseda Pavel Blažek a členka pražské výkonné rady (a pražská radní) Udženija, jsou však v menšině a myšlence předčasných voleb se vyhýbají, jde jim spíš o zjevnou či skrytou spoluvládu na základě současného rozvržení sil. Očekávat něco podobného od ČSSD v současné situaci je nerealistické. Velmi špatné znamení je, že z bruselského hrobu se probudil k politické aktivitě stranický upír Zahradil. Nečas bude nejspíš bezmocně balancovat mezi různými uskupeními ve straně, která se dezintegruje. ODS není schopná se smířit s myšlenkou, že ji v lepším případě čeká role důvěryhodné opozice v jakž takž normálním státě, v horším podíl na rozvratu, za nějž jako součást nedůvěryhodné koalice ponese zodpovědnost. Kdo by chtěl zachránit svůj život, ztratí jej.
„Máme i nestranické dobrovolníky na vnitro“, praví v dnešním rozhovoru pro Právo nominální předseda Věcí veřejných Radek John. To je zjevné, strany jsou pro straníky, Věci veřejné jsou pro všechny. Na začátku byla bezpečnostní agentura, na konci se rýsuje něco jako Občanské fórum, s vymoženostmi, které skýtá internet (např. virtuální volby, všichni občané budou rozhodovat přímo o všem, každé ráno si sednete k počítači, během deseti minut absolvujete dvacet hlasování a parlament se stane zbytečným). A jako porodní dědeček této vypečené demokracie bude fungovat zapřísáhlý stoupenec „standardní politiky“ Václav Klaus. Ostatně ministr John má jakýsi malér, přiznal, že o schůzkách poslance Tluchoře s poslankyní Kočí ho informoval (mailem) blíže nespecifikovaný člen parlamentní policejní ochrany. Podepsal se jako „špatně placený policista“, chtěl tím naznačit, že by měl dostat přidáno? Nevím, proč k tomu bylo zapotřebí policistů, mluvil o tom každý, prý i servírky v parlamentní restauraci. Pan ministr John ovšem neporušil žádný zákon ani nezískával od policie pod rukou informace, vysvětlila nám právní expertka VV a předsedkyně ústavně právního výboru Sněmovny Karolina Peake. Ministr získanou informaci „nevyužil, jen ji sdělil na jednání špiček koalice“. No sláva, aspoň v tomhle máme tedy jasno.
Petr Kupec informuje v MfD o nové maďarské ústavě a pozastavuje se nad tím, že v preambuli nové maďarské ústavy se skví věta „Bůh žehnej Madarům“. Chtěl bych ho upozornit na to, že tato věta (Isten áldd meg a magyart) se především skví jako první verš v maďarské hymně, která byla hymnou nejen za Horthyho, ale i za Rákosiho, Kádára, Horna i Gyurcsánye (a je přirozeně hymnou i dnes). A za druhé na to, že v Maďarsku přece jen věří v Boha nesrovnatelně víc lidí než u nás. Já bych chtěl mít něco podobného v naší ústavě, nahlížím však realisticky, že to není možné, u nás věříme tak nanejvýš v mimozemské kosmonauty.
Pozoruhodný článek uveřejnil v dnešní MfD Bohumil Pečinka. Neobyčejně podnětná je především citace toho, co o přeběhlictví (přesněji řečeno tak zvaném přeběhlictví) říkal pan prezident v létě loňského roku v rozhovoru pro časopis Týden. Z Pečinkova článku cituji v rubrice Řekli napsali (přesněji řečeno budu citovat od zítřka od večera). Je velmi prospěšné si občas osvěžit paměť.
V rozhovoru pro LN premiér Nečas docela správně upozornil na to, že se slíděním a zveřejňováním nahrávek soukromých schůzek začali novináři. Tedy přesněji média, a úplně konkrétně MfD. Politici měli kde si brát příklad. A mediální řev ohledně tzv. náhubkového zákona bylo pořádné pokrytectví.
