O tom, jak je komunistický exposlanec Vondruška "čistý jako lilium, o tom, jak se náš právní řád mění od dob revoluce a také o tom, jak se vyjádřil Václav Bělohradský minulý čtvrtek v Praze.
Bezprostředně po listopadovém převratu byly do našeho právního řádu implantovány základní principy a formální postupy fungování demokratického státu. Během času se ukázalo, že ty z nich, které jsou pero nás nejpodstatnější, které užíváme čím dál tím hojněji a v nichž jsme dosáhli solidního mistrovství, jsou obstrukce. V současné době se podle Práva v této oblasti chystají skutečné orgie: „Opozice i koalice rozehrají hru, kdo déle vydrží s nervy“. Bude využita i velmi účinná zbraň, něco jako jaderná puma v oblasti demokratických politických nástrojů, která prý „přivádí k šílenství koalici, ať je složená z jakýchkoli stran“. Jde o podávání návrhů, které je nutné detailně probrat. Sociální demokracie se ale prý tentokrát projevila jako korektní strana, píší v Právu, „na férovku“ to koaličním poslancům oznámila dopředu. (Nemohu se zdržet poznámky, že na férovku též Klement Gottwald oznámil svým buržoazně imperialistickým nepřátelům, že jim zakroutí krkem, a své slovo pak férově dodržel; zde se ovšem pohybujeme zcela na ústavním a demokratickém terénu, vida, jak jsme pokročili). Demokracie, v níž základním politickou technikou je obstrukce, bohužel nemá velkou naději, že by mohla skončit dobře. O rozhodnutí Ústavního soudu jsme se už zmínili, předseda Sobotka oznamuje, že ČSSD rozjíždí proti zrádné reakci podpisovou akci, a je připravena i na „další akce odporu proti reformám“ (to zní slibně). ČSSD zatím poněkud přeceňuje rozhořčení pracujících mas nad zrádnou politikou vlády, budou to rozhořčení muset naorganizovat a taky sehnat účinnou podporu, nejlépe v „blízkém“ zahraničí. Čeká je ještě dost velký kus práce. Tématu se týká naše dnešní glosa.
Komunistický exposlanec Vondruška je čistý jako lilium. Měl jakési problémy se svými aktivitami v období, kdy pracoval jako dozorce, tedy přesněji řečeno „vychovatel“ ve věznici v Minkovicích, která měla tak specifickou pověst, že byla po listopadu 1989 celá zbourána. Někteří „chovanci“ přišli s obviněním, že prý je měl pan vychovatel Vondruška, zvaný Filipes, brutálně týrat. Soud rozhodl že se tak nestalo, jednak neexistuje nikdo kdo by týrání (samozřejmě údajné, jaké jiné!) doložil, a jednak vězeň Jiří Wolf (samozřejmě nikoli politický, političtí vězni tenkrát žádní nebyli, že) je nevěrohodný, protože z lékařské zprávy při vstupní prohlídce při nástupu do „výkonu trestu“ vyplývá, že se jedná „o notorického stěžovatele s psychickými problémy“. Když to řekla taková autorita, tak to musí být přece pravda. (Uvědomuji si, jakou mám kliku, že žiju v době, kdy se „notoričtí stěžovatelé s psychickými problémy“ zatím formálně nesmějí napravovat pěstmi; neformálně to asi jde). Plyne z toho jakési poučení pro ty, kdo se budou v době, až nám ČSSD demokratickými obstrukcemi vybojuje nový společenský řád, angažovat jako ozbrojení pedagogové v „nápravně výchovných institucích“: hlavně, aby vás při tom nikdo neviděl! Pak máte cestu do vysoké politiky otevřenou.
Václav Bělohradský mluvil minulý čtvrtek v Praze o tom, že boj proti korupci je morálním kýčem. V MfD citují také z článku, který jsem tu už zmínil v rubrice Co týden dal z 26. března t. r. Bělohradského názory vyvolaly jakési lehké znepokojení na komentářových stránkách Práva (Jiří Pehe, Petr Uhl), ale něco na nich je. Představa o špinavé politice, které musí „obyčejní lidé“ zatnout tipec, je nesmyslná a neplodná. Včera nebo předevčírem uspořádali jacísi „aktivisté“ (cosi jako občané na entou, proto jich může být šest a vydá to za statisícovou demonstraci) popravu a pohřeb pětadvaceti českých politiků z VV, ODS, KDU-ČSL (pouze Čunek), KSČM a ČSSD. Pravda a Láska (představitelé toho, co Bělohradský nazývá „antipolitikou“) chybí. Je moc hezké, že to hoši zatím dělají jen jako „happening“, ale třeba se toho někdo do budoucnosti chytí a provede to pak v reálu (nápady zpočátku pouze blbé stávají se snadno krvavými).
