Ženy Věcí veřejných pod veřejným tlakem
Šla jsem nedávno po Vinohradské třídě a potkala plačící mladou ženu. Plakala nahlas , usedavě, bylo jí jedno, že se za ní všichni otáčejí. Včetně mě. Když jsem doostřila, poznala jsem okamžitě o koho jde. Byla to jedna z aktérek hry Věcí veřejných a bylo mi jí líto.
Od té doby o přemýšlím tom, jaké to je být denně na očích, vysmívaná, zpochybňovaná a vystavená riziku, že to ještě není všechno, že bude i hůř. Sleduji a zkoumám tyhle ženy pod veřejnou kontrolou. Původně přísná Kristýna Kočí, zpočátku bojovná a upravená, za pár dnů ve zprávách ztrapněná a pobledlá, zajíkající se, stíny nad očima si zjevně narychlo nakreslila halabala prstem. Chvíli kolem ní poskakovali maminka a přítel, nakonec už jen maminka. Kateřina Klasnová, která má ve straně na starosti etický kodex a Víta Bártu, vypadala dlouho perfektně. Najednou povolený šátek u krku, příliš slabý makeup a neupravené vlasy. Karolina Peake, poslední týdny víc a víc ve tváři oteklá, ať už od nespaní nebo od pláče anebo od obojího.
Tenhle rozměr v české politice je nový: krásná mladá žena pod veřejným tlakem.
