Vít Bárta

Vít Bárta Zdroj: Adolf Horsinka/MF DNES/Profimedia.cz

Karolínu Peake nahrazuje v čele klubu Vít Bárta

Bohumil Doležal

Odboráři poslali ministra zdravotnictví kamsi a ČR bude, zdá se, blokovat vstup Chorvatka do EU.

 

Událostí dne byl odborářský „happening“, zorganizovaný zdravotnickými odbory a podpořený oběma velkými odborovými organizacemi. Organizátoři dobře věděli, proč mluvili o „happeningu“ – happening se má k demonstraci jako v astronomické terminologii hnědý trpaslík k bílému obru. Zúčastnil se blíže neupřesněný počet odborářů mezi pěti sty a sedmi sty, organizátoři skromně počítali s osmi sty, takže to moc nepřepískli. Na druhé straně, paní předsedkyně zdravotnických odborů věděla o čem mluví, když předem slibovala, že akce bude spíše komorní: Co účastníkům chybělo na počtu, nahradila síla řevu a jadrný obsah, např. ministra zdravotnictví, který mezi ně přišel, poslali do prdele. Tedy komornost jako Brno. K tématu se ještě vrátím.

 

 

Zdá se, že ČR hodlá v rámci vnitropolitických tahanic zablokovat vstup Chorvatska do EU. Prezident Klaus si loni vymínil výjimku z Lisabonské smlouvy (jde o Listinu práv a svobod, prezident si vyžádal, že pro ČR nebude platit, zdůvodnil to poněkud stupidně obavami z případných majetkových restitucí sudetských Němců, skutečný problém bude spíš ve vymezení sociálních práv, proč to neřekl?). Koalice hodlá předložit obě věci (přijetí Chorvatska i českou výjimku) parlamentu k hlasování současně, ČSSD je zásadně proti výjimce a žádá, aby se o nich hlasovalo odděleně. Pokud ji vláda nevyhoví, má sílu návrh v Senátu zablokovat (k odhlasování je prý navíc zapotřebí ústavní většina, ale v Senátu má s komunisty většinu prostou) tím by zablokovala i přijetí Chorvatska do EU. Zablokovat přijetí Chorvatska považuji za politický zločin, stane-li se tak, bude za to odpovídat svorně vláda i opozice. Pak by měla celá PS jet za trest na týden někam k Jadranu, bylo by to nepochybně ještě větší dobrodružství než diskutovat s „odboráři“.

 

Předsedou poslaneckého klubu Věcí veřejných se po Karolině Peake stal Vít Bárta. Tím získal významné politické postavení a jakousi kontrolu nad jediným politickým kapitálem, jímž strana v současné době disponuje: totiž nad 21 poslaneckými hlasy.

 

Alexandr Mitrofanov přirovnává v Právu dnešní politickou situaci k té v roce 1989: „Vypadá to podobně jako v létě 1989, kdy většina čekala, v co vyústí kvas v jiných zemích, a k masovým protestům došlo až ve chvíli, kdy ona většina pochopila, že se to už může, ba pro správnou občanskou angažovanost přímo vyžaduje.“ Jednak je to srovnání samo (dnešní situace a situace v roce 1989 před listopadem) nehorázné, a jednak to, co píše, je vůči české veřejnosti urážlivé. Ve skutečnosti se veřejná nespokojenost v roce 1989 od počátku roku projevovala dost silně (a nejde jen o tzv. Palachův týden), lidé se probouzeli z normalizačního spánku. Taky bagatelizovat masové demonstrace z listopadu 1989 takovýmhle způsobem mi připadá dost odpudivé, i když docela chápu, že se panu Mitrofanovi moc nelíbily.

 

Petr Kamberský kárá v LN soudce (a soudkyně) za jejich odpor k novele zákona o rodině, která jim ukládá rozhodovat v případě rozváděných rodičů primárně ve prospěch střídavé péče o děti (pokud oba rodiče o děti usilují a jsou schopni se o potomstvo postarat). Přirovnává to k tomu, jako kdyby byli uraženi paragrafem 185 trestního zákona, který za znásilnění definuje půlroční až šestiletou sazbu. Přirovnání je nepřesné, sedělo by to, kdyby § 185 soudcům navíc nařizoval, aby preferovali horní hranici sazby.

 

 

A nakonec: plním svůj slib a v glose se vracím k článku prof. Václava Hořejšího z včerejší MfD. Zároveň se panu profesorovi velmi omlouvám, označil jsem ho za ředitele Ústavu makromolekulární chemie, zatímco ve skutečnosti je ředitelem Ústavu molekulární genetiky.

 

http://bohumildolezal.lidovky.cz/