Norský vrah Breivik tvrdí, že není sám, ale podle všeho kecá
Podle norského vraha fungují nezávisle na něm další dvě buňky. Jeho obětí je méně, než se soudilo dříve - ale ve výsledku v tom není žádný rozdíl.
Bilance řádění masového vraha v Norsku není 93, ale 76 mrtvých. To vyvolá při prvním poslechu dojem, že to nebylo tak strašné. Jako by se podařilo 17 lidí zachránit. Dojem je falešný. Ve skutečnosti mezi 93 a 76 zavražděnými není žádný rozdíl.
Breivik uvedl, že „v naší organizaci jsou ještě dvě buňky“. Měl jsem sice pochybnosti ohledně toho, jak to mohl všechno zvládnout sám, ale zrovna v tomhle případě je mi zjevné, že kecá, aby se udržel ve středu pozornosti.
Martin Komárek píše v MfD v souvislosti s Breivikem o tom, že v tomhle případě společnost přiměřenou odplatu nemá. Jistě, trest je především prevence a ochrana společnosti, uplatňování spravedlnosti v civilizované společnosti je neseno vědomím, že lidská spravedlnost je ve své podstatě nedokonalá, a vírou, že se provinilci nakonec zcela přiměřeného a zcela spravedlivého trestu dostane. Kde taková víra není, zvrhává se výkon spravedlnosti dřív nebo později v lynč.
V MfD se lékařský genetik Kristián Koubek vrací k problému prof. Bartka. Nerozumím v jeho článku jedné věci: říká o sobě, že když se ho estébáci pokusili v souvislosti s jeho stáží v Británii přimět ke spolupráci, říkal jim, že tam přijel za vědou a že ho jiné aktivity nezajímají. A v té souvislosti píše, že bylo pro mnoho odborných pracovníků složité říci „orgánům“ ne to nechtějte, na to nepřistoupím. Mně se zdá jeho tehdejší odpověď naprosto dostatečná a přiměřená, proboha, proč by jim měl navíc ještě vykládat, že jsou svině! A problém lidí, kteří se kvůli vědeckému růstu uvázali ke spolupráci s StB, je už dávno zformulován: „Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?“ (L 9,25).
Ředitel Národního parku Šumava Stráský (a nejen on) má problém s „aktivisty“: v tomto případě ekologickými, aktivisté jsou dnes převážně ekologičtí, občas se někam nastěhují a mučí ty, kteří o území, kde se uhnízdili, pečují, i ty, co tam nebo poblíž ke své smůle bydlí (svého času drželi pěkných pár let jako rukojmí obyvatele Plzně, když blokovali výstavbu dálničního obchvatu města). Policisté je pak musejí přenášet z míst, kde překážejí více, na místa, kde překážejí méně, což je vydáváno za akt teroru. Aktivisté bývají většinou, jako všichni fanatici, asketičtí a vychrtlí, najdou se však i vypasení (mám podezření, že jsou vychrtlými najímáni za tím účelem, aby se policisté pořádně nadřeli). Škoda, že neexistuje nějaký postřik, který by je humánním způsobem vypudil z místa jejich protestu. Šumava si prý pomůže sama. Jistě, po nějaké době bude holá jako vrcholky Krkonoš. Není náhodou v samotné myšlence „Národního parku“ něco zvrhlého? V lese má být pořádek.
Město Cheb se soudí s Německem o les, který zakoupilo v roce 1927. Informaci je třeba upřesnit. Město Cheb v roce 1927 koupilo les v Německu. V letech 1945-6 bylo do Německa komplet vystěhováno (ne ovšem do lesa, který vlastnilo). Les patří novému městu Cheb, které jej chce odprodat (Německu, nikoli tomu městu Cheb, které bylo do Německa slušně řečeno vystěhováno). Jistě takový kšeft se formálně vzato dá dělat, já bych se při něm jako prodávající ovšem hrozně styděl, takže bych měl problémy se šponováním ceny.
