Na příkladu války o kůrovce se ukazuje, jak nevládní organizace uzurpovaly a pokroutily občanskou moc, kterou je v demokratické společnosti obdařen každý.
Křišťálová lupa|Reflex.czHnutí Duha a jemu podobné subjekty jsou nikým nevolené a nikoho kromě svých členů nereprezentující uskupení. Přesto při pondělní diskusi o dalším postupu na Šumavě, které svolal ředitel NP Šumava Jan Stránský, bude hnutí Duha a ještě dvě party dalších environmentalistů zastoupeno jako rovnoprávný diskutér k správě NP, starostům, vedení kraje a ministerstva. Hnutí Duha nepostupovalo tak, že by kumulovalo občanskou moc - že by třeba shromáždilo milion podpisů proti petici a tím by získalo legitimitu hlasu deseti procent národa. Ono upoutalo pozornost podobně, jako to dělám já, když jezdím do Klokánku vydávat se za desetiletého nebo blokovat stávkující odboráře. Performancí - blokádou, akcí, na které se účastnilo maximálně několik stovek aktivistů. Přesto jeho představitelé usednou k jednacímu stolu a budou bráni vážně. Proč? Jakým právem?
Proč k tomu jednacímu stolu nemohu zasednout já, který celé dětství a pubertu sbíral brouky a má následkem toho o kůrovci celkem jasno, možná jasněji než ochranáři, proč tam nemůže zasednout nějaký známý houslař, protože ten má zase jasno v tom, kolik potřebujeme kvalitního smrkového dřeva, případně proč tam nemůže zasednou nějaký význačný lidový myslivec, který má kolem lesních ekosystémů také jasněji než duhovci?
Odpověď je jednoduchá: Protože jsme si to, na rozdíl od environmentalistů, nevyřvali a nevytrucovali. Hledat v tom, že oni možnost zasahovat do debaty mají, přestože neprokázali žádné kompetence kromě naštvanosti, nějakou spravedlnost asi nemá smysl. Žádná tam není, ti lidé si prostě urvali, vyřvali moc, která je naprosto nelegitimní.
