Soudcokracie v praxi: Jak se řeší kauza exministra Bartáka

Dojmem určité schizofrenie působilo v místnosti číslo sedm Městského soudu v Praze minulou středu jednání, které vedla Jaroslava Lobotková. Bývalý ministr obrany Martin Barták, jehož na soudu zastupoval známý právník Tomáš Sokol, se domáhal na vydavatelství Mafra a dvou redaktorech deníku MF Dnes omluvy za článek, který o něm vyšel v těchto novinách loni v únoru.

 

Rozhodnutí soudkyně, proti kterému se Barták chce odvolat, působilo dojmem, že Lobotková má v hlavě brouka.

 

Křišťálová lupa|Reflex.czPrávník Sokol tvrdil, že tvrzení v novinách byla absurdní, neseriózní, že důkazy pro korupční jednání jeho klienta neexistují. Že to Bartáka poškodilo a ten musel opustit pod tlakem místo náměstka na ministerstvu financí, kam ho vloni vzal Miroslav Kalousek. Sokol poukázal i na to, že prezentovaní svědkové korupce v případě kauzy Pandury (na základě jejich prohlášení byl případ minulý rok  v MF Dnes podrobně několikrát popsán), rakouští exmanažeři společnosti Steyr Herwig Jedlacnik a Wolfgang Habitzl, později svá tvrzení popřeli. Lobotková přečetla i přepis rozhovorů s oběma pány, ve kterých říkali, že vše mysleli jinak a redaktor si špatně vyložil jejich slova a dal je do jiných souvislostí.

 

Žalovaná strana sice netvrdila, že důkazy pro tvrzení v článku, že došlo ke korupci, existují, ale že text byl napsán ve veřejném zájmu, protože poukázal na možné nepravosti u politiků a podle ní mimořádně nevýhodný nákup Pandurů. Celá diskuse na soudu se pak ale nevedla o podstatě problému, tedy zda někdo při nákupu obrněnců skutečně uplácel (vyšetřování pokračuje, tak ani nebylo možné v tomto zaujmout stanovisko), ale o tom, co novináři mohou napsat a jak. A Jaroslava Lobotková to ve svém rozsudku zdůvodnila zvláštně.

 

Přítelkyně má radši kůrovce než mě. Mám jí dát košem?

Život a styl

Své rozhodnutí opřela o tvrzení, že noviny postupovaly v případě zveřejnění těchto informací ve veřejném zájmu, ale že z kontextu článků současně plyne, že pokud jde o korupci, jedná se o pouhé podezření. A že například některé otázky kladené redaktory byly až směšné. Bartákem navrhovaný a požadovaný text omluvy odmítla jako nepřiměřený. Po přečtení rozsudku a krátkém zdůvodnění nasadila Lobotková brouka do hlavy i ostatním: Důkazy o korupci sice nejsou v článcích průkazné, ale požadovat za ně omluvu je nepřiměřené. Babo, raď…

 

Podle jednání z minulého týdne je zřejmé, že ani Jaroslava Lobotková neví, zda se exministr Barták v kauze Pandury choval korupčně či nikoli. Případ nebyl došetřen a vyjasněn, ale soudkyně si přesto myslí, že tvrdit se dá vlastně cokoli. Představme si, že by někdo o ní samotné napsal takovéto věty: „Dva lidé vypověděli, že soudkyně Lobotková se stýká s lidmi, kteří destruují českou justici, existuje proto vážné podezření, že při svých rozhodováních je ovlivněna. V jistých kruzích se hovoří dokonce i o tom, že v tom hrají roli peníze.“ Je to v pořádku? Není, nemáme na to žádný důkaz. Jenže Lobotková je jako soudkyně také veřejnou osobou, takže podle její logiky můžeme o ní tvrdit, co chceme.

 

Akty X: Podívejte se na obnažené dívky v polích

Archív

 

Na pozadí jednání Městského soudu v Praze, kde Martin Barták žádal omluvu od vydavatelství Mafra a redaktorů deníku MF Dnes, pořád ale vyvstávají stejné závažné otázky: Jak to vlastně s těmi Pandury bylo? Kteří lidé se podíleli na této zakázce? Jaká byla v kauze role nejrůznější lobbistů? A jak si ve věci počínaly politické strany (zejména ČSSD a ODS se kolem obchodu „motaly“ dost dlouho)? Byla zakázka jedna velká korupce? Na tyto otázky zatím přesné a jasné odpovědi nemáme a mám obavu, že některé z nich si vyšetřovatelé ani nepoložili a nezkoumají je. Zatím je zde jen rozhodnutí soudu, že když chcete nepřiměřenou omluvu, tak je zamítnuta. Proto ještě jedna otázka: Jak vypadá přiměřená omluva?