Vyšší DPH? Nejdřív zdaňte sebe, zloději!
Na první pohled jsou to nesouvisející zprávy: premiér Petr Nečas si prý umí představit rychlé sjednocení DPH na 19 procentech a bývalá vysoká manažerka ČKA Radka Kafková jde sedět.
Jen na první pohled. Když si Nečas, stejně jako ostatní politici, „umí něco představit“, znamená to, že už záhy budeme platit tolik, že i na Jiřího Paroubka budeme vzpomínat jako na sympaťáka, co měl pro naše poloprázdné peněženky pochopení. Důvod vyšších daní? I Česko, kalouskovsko-topolánkovský ostrůvek stability a prosperity, čeká krize. A tudíž i výpadky státního rozpočtu.
Zřejmě ano. Osobně bych se ale žádné krize, poslední dobou snad nejzneužívanějšího slova, moc nebál: naše země je v krizi, co pamatujeme, takže jedna navíc není žádná katastrofa. V nejhorším případě zbankrotujeme a budeme mít šanci začít po dvaceti letech znovu a lépe, podobně jako Řecko. Jinak ale premiér říká zhruba tohle: přišel čas zaplatit za náš luxus.
Což mě vede ke Kafkové – a nejen jí. Zkorumpovaná Kafková, bývalá drzá manažerka České konsolidační agentury, což byl politický eufemismus pro státní banku plnou státních průserů, brala pět miliónů ročně. Petr Žaluda, šéf státních Českých drah, jejichž mnohé monopolní služby připomínají pouťovou jízdu strašidelným zámkem, bere šest miliónů ročně. Petr Fejk, jenž chtěl Žaludovi dělat usměvavého průvodčího s blokem na poznámky o chybějícím hajzlpapíru, měl brát… Vlastně nebyl drahý. Řádově méně než exšéf ČEZ Martin Roman.
Mimochodem: Jana Nagyová, all-inclusive šéfka premiérova kabinetu s politicky méně korektní vizáží, co se nerada baví s médii, protože neví, co vlastně dělá, si za osm měsíců práce pro ministerstvo práce šéfované toho času „panem čistým“ Nečasem, měla přijít na jeden a půl milionu, tedy 180 000 korun čistého měsíčně. Sakra, její služby musí být zatraceně nadstandardní! Začínám na webu hledat její číslo.
Ano, nečekají nás lehké časy a někdo za všechny politiky, kmotry a veřejné lékaře snící o německých platech musí zaplatit – jako obvykle my, oběti z privátní sféry. Jestli ale politici chtějí, abychom šetření nezačali jejich defenestrací, měli by rychle začít u sebe. Náš stát má ještě tolik rezerv, že si v4yšší DPH zatím nemusíme ani představovat.
Politici se dál chovají jako žebrák, co z vás v obleku od Armaniho tahá stovku na vlak. Náš stát totiž předběhl civilizovaný svět i v nastavení vlastního odměňování, běžný princip spíš postavil na hlavu: peníze se u nás nechodí vydělávat do soukromé sféry, ale do státních podniků a veřejné správy. Pokojné placení vyšší DPH si proto začnu představovat, až uvidím Žaludu, Kafkovou, Romana a další, jak stojí u nějakého státního okénka a vrací všechny ty miliony.
