Předplatné

Dobrá zpráva jménem Kocourek

Miloš Čermák

Co aféra Kocourek vypovídá o dnešním Česku? Například to, že se ministrem může stát člověk, který veřejně lže, dost možná krade a ještě do toho neváhá zatáhnout vlastní rodinu. To je jeden pohled. Nabízím druhý.

 

Před dvěma týdny jsme neměli nejmenší tušení, že by matka českého ministra mohla mít na účtě milióny korun nejasného původu. Ale díky tisku, který tu informaci získal a zveřejnil, jsme se to dozvěděli.
Média, opozice a celkově společenská atmosféra donutily ministra, aby se to aspoň pokusil veřejně vysvětlit a obhájit. Což se mu nepovedlo, místo toho se zesměšnil v přímém přenosu.
A nejen to, máme i premiéra, který možná nebouchá pěstmi do stolu a nepoužívá tvrdá slova (považme, pánskému přirození říká "pindík"!), ale tohoto ministra v řádu desítek minut po jeho veřejném vystoupení přiměl k rezignaci.
Nezlobte se, ale to jsou hned tři dobré zprávy v jedné.
Ano, rozumím námitce, že se něco takového nemělo vůbec stát a že by v politice měli být v prvé řadě čestní, morálně dokonalí lidé. Ale buďme idealisté, tak to nefunguje nikde.
Co odlišuje dobré země od těch banánových, je to, že existují mechanismy, které levárny politiků umožňují zveřejňovat, napravovat a trestat. V Česku to dlouho vypadalo, že nepravosti politiků maximálně zveřejňujeme. Kauza ministra, který opustil místo dva týdny po zveřejnění podezřelé informace, je krok dobrým směrem.
V Česku prý roste nespokojenost. Jistý opoziční politik (mimochodem vystudovaný marxista) prý cítí ve vzduchu cosi jako nový listopad 1989. A jistý velkopodnikatel vyzývá k "akci nespokojených občanů", která má nastartovat jeho politickou kariéru.
Rozumím tomu, ostatně nespokojenost je vnitřním motorem, který nás lidi posouvá dopředu. Ale nespokojenost se může projevovat různě. Může nás přimět přemýšlet nebo dělat věci jinak. Ale může se zbůhdarma přeměnit v hospodské či předvolební tlachy.
Chápu, že by bylo sebevraždou zakládat politickou stranu s heslem "Akce spokojených občanů", ale někdy si přeju, aby se nějaká taková objevila. Protože přes laciné rozčílení z Kocourků často zapomínáme, jaké máme štěstí, že žijeme zrovna v téhle době a v této zemi. A jak je to štěstí křehké.
V americké Deklaraci nezávislosti napsali "otcové zakladatelé", že každý člověk má právo usilovat o své štěstí. To je chytré. Ale v dnešní době všeobecného cynismu by to mělo být do ústavy zaneseno jako občanská povinnost.

Před dvěma týdny jsme neměli nejmenší tušení, že by matka českého ministra mohla mít na účtě milióny korun nejasného původu. Ale díky tisku, který tu informaci získal a zveřejnil, jsme se to dozvěděli.

 

 

Média, opozice a celkově společenská atmosféra donutily ministra, aby se to aspoň pokusil veřejně vysvětlit a obhájit. Což se mu nepovedlo, místo toho se zesměšnil v přímém přenosu.

 

 

A nejen to, máme i premiéra, který možná nebouchá pěstmi do stolu a nepoužívá tvrdá slova (považme, pánskému přirození říká "pindík"!), ale tohoto ministra v řádu desítek minut po jeho veřejném vystoupení přiměl k rezignaci.

 

 

Nezlobte se, ale to jsou hned tři dobré zprávy v jedné.

 

 

Ano, rozumím námitce, že se něco takového nemělo vůbec stát a že by v politice měli být v prvé řadě čestní, morálně dokonalí lidé. Ale buďme idealisté, tak to nefunguje nikde.

 

 

Co odlišuje dobré země od těch banánových, je to, že existují mechanismy, které levárny politiků umožňují zveřejňovat, napravovat a trestat. V Česku to dlouho vypadalo, že nepravosti politiků maximálně zveřejňujeme. Kauza ministra, který opustil místo dva týdny po zveřejnění podezřelé informace, je krok dobrým směrem.

 

 

V Česku prý roste nespokojenost. Jistý opoziční politik (mimochodem vystudovaný marxista) prý cítí ve vzduchu cosi jako nový listopad 1989. A jistý velkopodnikatel vyzývá k "akci nespokojených občanů", která má nastartovat jeho politickou kariéru.

 

 

Rozumím tomu, ostatně nespokojenost je vnitřním motorem, který nás lidi posouvá dopředu. Ale nespokojenost se může projevovat různě. Může nás přimět přemýšlet nebo dělat věci jinak. Ale může se zbůhdarma přeměnit v hospodské či předvolební tlachy.

 

 

Chápu, že by bylo sebevraždou zakládat politickou stranu s heslem "Akce spokojených občanů", ale někdy si přeju, aby se nějaká taková objevila. Protože přes laciné rozčílení z Kocourků často zapomínáme, jaké máme štěstí, že žijeme zrovna v téhle době a v této zemi. A jak je to štěstí křehké.

 

 

V americké Deklaraci nezávislosti napsali "otcové zakladatelé", že každý člověk má právo usilovat o své štěstí. To je chytré. Ale v dnešní době všeobecného cynismu by to mělo být do ústavy zaneseno jako občanská povinnost.

 

(Psáno jako sloupek pro slovenský deník Sme).

Doporučujeme

Články z jiných titulů