Moc by mne zajímalo, jaký je váš názor na pomoc eurozóně. U politiků totiž vidím tři rozdílné přístupy a nevím si s tím rady: Klaus proti, Schwarzenberg pro a Nečas Chytrá horákyně.
Děkuji.
Radek M.
Cyril Höschl|Reflex.czJelikož budoucnost nelze předvídat, všechny tři přístupy se mohou časem ukázat být prozíravými, nebo naopak. V našich myslích mají však argumenty pro to či ono řešení různou váhu podle průpravy, role, jakou v té věci hrajeme, a zodpovědnosti, jaká je s tou rolí spojena. Z tohoto hlediska je v nejméně záviděníhodné roli premiér. Ať udělá, co udělá, může to být vždycky špatně. Proto se snaží vidět poloplnou sklenici jako poloprázdnou a zachovat se tak, aby to mohlo být vždycky také dobře. Je zde ale riziko, že i to může být špatně.
Lépe jsme na tom my, kteří žádnou státnickou zodpovědnost nemáme, a tak se nám to bezohledně mluví. Já mohu bez ohledu na to, co tomu řekne Merkelová, Sarkozy či burza, klidně říci, že bych v současné situaci nikomu nedal ani vindru. A to nikoli z lakoty, nikoli z opatrnosti, nikoli z neochoty pomoci bližním v nouzi, ale jen a jen pr oto, že to řešení považuji za špatné. K zásadnímu odmítání „pomoci“ mne vede přesvědčení, že finanční injekce ublíží nejen Řekům a dalším zadlužencům, ale nakonec celé Evropě.
Obávám se, že Merkelová a Sarkozy problém neřeší, nýbrž zesilují. Moje úvaha je taková: Problém států, jež se přivedly k bankrotu, je zacházení s penězi. Problém alkoholika je zacházení s alkoholem. Problém kuřáka je zacházení s cigaretami. Problém gamblera je zacházení s penězi.
Je řešením deliria či abstinenčních příznaků přísun dalšího alkoholu? Je řešením bažení po nikotinu přísun dalších cigaret? Je řešením zadluženosti gamblerů přísun dalších peněz, byť je jasné, že to na chvíli pomůže? Má se lidem, kteří jasně prokázali, že absolutně nejsou schopni splácet své dluhy, dále půjčovat (a víc a víc, jak jejich dluhy rostou)? Vždyť je to absurdní! Šílené! A to nyní dělá Evropa. Tož beze mňa.
Jelikož budoucnost nelze předvídat, všechny tři přístupy se mohou časem ukázat být prozíravými, nebo naopak. V našich myslích mají však argumenty pro to či ono řešení různou váhu podle průpravy, role, jakou v té věci hrajeme, a zodpovědnosti, jaká je s tou rolí spojena. Z tohoto hlediska je v nejméně záviděníhodné roli premiér. Ať udělá, co udělá, může to být vždycky špatně. Proto se snaží vidět poloplnou sklenici jako poloprázdnou a zachovat se tak, aby to mohlo být vždycky také dobře. Je zde ale riziko, že i to může být špatně. Lépe jsme na tom my, kteří žádnou státnickou zodpovědnost nemáme, a tak se nám to bezohledně mluví. Já mohu bez ohledu na to, co tomu řekne Merkelová, Sarkozy či burza, klidně říci, že bych v současné situaci nikomu nedal ani vindru. A to nikoli z lakoty, nikoli z opatrnosti, nikoli z neochoty pomoci bližním v nouzi, ale jen a jen pr oto, že to řešení považuji za špatné. K zásadnímu odmítání „pomoci“ mne vede přesvědčení, že finanční injekce ublíží nejen Řekům a dalším zadlužencům, ale nakonec celé Evropě. Obávám se, že Merkelová a Sarkozy problém neřeší, nýbrž zesilují. Moje úvaha je taková: Problém států, jež se přivedly k bankrotu, je zacházení s penězi. Problém alkoholika je zacházení s alkoholem. Problém kuřáka je zacházení s cigaretami. Problém gamblera je zacházení s penězi. Je řešením deliria či abstinenčních příznaků přísun dalšího alkoholu? Je řešením bažení po nikotinu přísun dalších cigaret? Je řešením zadluženosti gamblerů přísun dalších peněz, byť je jasné, že to na chvíli pomůže? Má se lidem, kteří jasně prokázali, že absolutně nejsou schopni splácet své dluhy, dále půjčovat (a víc a víc, jak jejich dluhy rostou)? Vždyť je to absurdní! Šílené! A to nyní dělá Evropa. Tož beze mňa.
