Nádor jako porozvodová psychoterapie
Objevil jsem vysoce účinnou metodu, jak se vyrovnat se smutkem a osamělostí po odchodu partnera. A protože jsem dobrák od kosti, tak vám jí poradím.
Jak laskavý čtenář ví, šestnáctého prosince jsem se odstěhoval od své ženy Alex, protože mi bez emocí a přehánění sdělila, že se se mnou chce rozvést a ukončit náš vztah. Sebral jsem želvy a trilobity a odstěhoval se do garsonky, kde jsem se pár dní dní babral ve svém smutku, beznaději, opuštěnosti, zrazenosti a ztrátě iluzí, a nutil jsem šéfredaktora, aby mi po práci dával psychoterapii.
Pak přišly Vánoce plné smutku a osamělosti, šestadvacátého jsem to nevydržel a i mimo sezónu vyrazil na kameny a našel. Večer, když jsem se sprchoval (obecně se soudí, že se nemyju, ale občas udělám výjimku), jsem si našel na levé straně prsou modřinu jak padesátikorunu. „Kde jsem teď vzal cucflek, co jsem rozvedenej?“ vrtalo mi hlavou. A pak jsem si na tu modřinu sáhl a zjistil, že pod ní, pod kůží, je nějaký docela tvrdý předmět velikosti půlky vajgla od cigarety.
Bylo to ty Vánoce poprvé, co jsem přestal myslet na ztrátu Alex. Když jsem den později modřinu s boulí ukazoval svému lékaři, prohlédl ji, řekl hm a poslal mne na chirurgii. Z kódu diagnózy, kterou napsal na doporučení k chirurgovi, jsem si doma vygooglil, že mám na prsou „nádor měkkých tkání těla“.
Když bouli uviděl druhý den ráno chirurg, řekl hm a poslal mne na lehátko. Když tu bulku s chuchvalci sražené krve kolem ní - asi mi krvácela pod kůží, z toho byla ta modřina - vyndal, se strachem v hlase jsem se zeptal: „Co to je? Je to zhoubný?“ Chirurg se rozesmál hlouposti mé otázky: „Výsledky z histologie můžeme čekat nejdřív za týden!“ A pak mne zašil.
Chodil jsem mezi svátky Prahou a koukal na tu krásu, kterou my Pražané ranění provozní slepotou dávno nevnímáme. Vnímal, jak je skvělý, že lidi můžou chodit po ulicích beze strachu jako za bolševika, že potkávám cizince, kteří za minulého režiu byli pěkně doma, že se smějou holky a obchody jsou plné povánočních slev. Prostě užíval jsem si ty jindy neviditelné maličkosti, ze kterých ale, když je nám ouvej, můžeme načerpat neuvěřitelně mnoho síly, a těšil se na Silvestra. Co řeknou na histologii - bude, nebo nebude tohle můj poslední konec roku? A když jsem se z jedné takové večerní procházky vrátil, najednou mi došlo, že mi přes čtrnácti dny utekla moje milovaná, krásná a o dvacet let mladší žena, a já že si na to za ten celý den ani nevzpomněl.
Proto radím všem, kteří jsou v nějaké porozvodové a porozchodové krizi: Prohmatejte si tělo a pořádně prohlédněte kůži, a pokud někde najdete třeba sebemenší bulku, pihu či novotvar, tak šup na chirurgii. Garantuji, že za ty dny, co budete čekat na výsledky z histologie a na ortel, zda tu rakovinu máte nebo ne, si na srdce zlomené čerstvě skončeným vztahem ani nevzpomenete, a na bolest z rozchodu kvůli strachu z výsledků z histolky opravdu nebudete mít ani tu nejmenší kapacitu.
Takže vy rozvádějící se a trpící smutkem: HONEM NA ONKOLOGII!
