Nelítostný diktátor Asad a svobodomyslná opozice v Sýrii. Není to jen pohádka?
Zahoďme tu báchorku o krutém diktátorovi a svobodomyslné opozici v Sýrii. Vypovídá o skutečnosti asi tolik jako Krkonošské pohádky o sociálních poměrech v Sudetech minulého století. Sázím 2:1 na to, že jestli Bašár Asad zítra odstoupí, vznikne do konce roku v půlce Sýrie islámská republika íránského typu.
Ta sázka je samozřejmě nadsázka, Asad patrně neodstoupí. Kdyby to však udělal, lépe vyzbrojení alawité zdecimují (s pomocí křesťanů, drúzů a Kurdů) většinové sunnity tak, že ti se sdruží kolem muslimského bratrstva jako Medíňané kolem Mohameda. Týdeník Economist jednou přirovnal Sýrii k sovětskému traktoru v poušti – ta země však více připomíná krkolomně vyskládanou hromadu dříví.
Monolog oftalmologa
Hromada drží na dobré slovo a to slovo zní Asad. Zhruba tenhle vzkaz posílá Bašár léta Západu, který se sice tváří nedůvěřivě, až výhrůžně, fakticky se ale chová, jako by to byla božská pravda. A je? Dosud všechny bezpečnostní analýzy syrské krize končily závěrem, že potenciální zisk z případně intervence by nevyrovnal ztráty, jež by zásah vyvolal.
Navíc Bašár vážně není Trautenberk. Není to ani Kaddáfí, a dokonce ani Milošević. Kdybychom zůstali v Jugoslávii, šlo by jej snad přirovnat k Titovi, kdyby měl Josip Broz tolik smůly, že by se dožil devadesátých let. Jsme si jisti, že by nestřílel? Vyklidil by pokorně úřad, jakmile by začaly první demonstrace za svobodu? Je tristní, že Bašár jednou vejde do dějin s horší pověstí, než jaké se aktuálně těší třeba Mubárak.
Rozdíly jsou přitom do očí bijící. Husní Mubárak je starý vojenský vysloužilec, který zpronevěřil miliardy, aby nakonec postavil americké tanky proti většině Egypťanů. Bašár je mladý modernizátor, jenž lidem umožnil cestovat, nic neukradl a postavil ruské tanky proti několika vzbouřeneckým oblastem. Kdyby USA nehodily svého chráněnce Mubáraka přes palubu, rozstřílel by patrně náměstí Tahrír na cimprcampr. Jenže Husní nedostal příležitost.
Bašár je ve srovnání s ním přejemnělý oční lékař, vychovaný ke skromnosti a k lásce k literatuře. Vizáží by se možná hodil po bok tetě Kateřině ze Saturnina, očití svědkové však přísahají na jeho charisma. Tento dobrý muž právě v tuhle chvíli bombarduje celé čtvrti v syrském městě Homs, zatýká lidi a nechává je mučit ve vězení. Jde to nějak dohromady? Jestli je Sýrie opravdu traktor, musí na něm Asad sedět asi jako závozník. Řeční sice z valníku o spiknutí a zradě, přitom má sotva tušení, kde se nachází ruční brzda.
Blahopřejeme, Damašku!
Bašár určitě zaznamenal, že má jeho kolona na další účastníky silničního provozu smrtící účinek, podle jedné teorie však jen odkývává hotová řešení nadiktovaná vojenskými poradci. Ti s největší pravděpodobností postupují podle manuálu Asada staršího z roku 1982, jenž vyřídil Muslimské bratrstvo na 30 let dopředu tím, že srovnal se zemí vzbouřenecké město Hamá.
O život tehdy přišlo třicet tisíc lidí, což z Bašárova pohledu nabízí slušné „rezervy“ pro další tažení – poslední krize stála život „jen“ sedmi tisíc Syřanů. Zní to cynicky? Nějak podobně ale vidí situaci i zámožné vrstvy v Damašku a Aleppu, které si za Bašára docela polepšily. Jejich podpora je povětšině tichá, občas ji však lze spatřit: „Blahopřejeme, Damašku, vyhráli jsme!“ jásal loni na podzim nápis na zdi v Aleppu po jednom z represívních tažení armády.
Jestli se někomu zdá, že roli „fejsbukové“ opozice v boji za svobodu toto podání příliš bagatelizuje, není to proto, že by (fejsbuková opozice) neexistovala. Reportáže BBC a PBS ukazují, že syrští revolucionáři bojují srdnatě, bojují v podzemních organizacích, bojují celou noc a celý den. Zároveň však nabízí jeden z klíčů k pochopení situace – opozice se rekrutuje z nezaměstnané mládeže, jež nemá změnou režimu co ztratit.
Syrská krize jako by postrádala řešení. Západ i Arabská liga vidí další postup ve vyzbrojení opozice (čili dezertérů sdružených v organizaci jménem Svobodná syrská armáda), což by vyrovnalo její síly s vládními vojsky. V kombinaci s doktrínou o neintervenování je to i nejlepším receptem na táhlou občanskou válku. A právě ta se chystá, ať už prezident odstoupí, či nikoli. Chudák Bašár.
