V Nepálu upálili čarodějnici. Češi by taky upálili
Vítězství přirozeného přístupu k životu a duchovnu bylo v pátek dosaženo v Nepálu. Byla tam zaživa upálena čtyřicetiletá žena a matka dvou dětí. Byla totiž čarodějnice. Svými kejkly při přivodila nemoc jiné osoby. Obvinili ji z toho místní šamani a trest provedli vlastní příbuzní. Utloukli ji klacky a kameny a pak polili benzinem a zapálili. Mezi vykonavateli trestu byl i osmiletý chlapec. Policie neměla pro takovou podobu spravedlnosti pochopení a pachatelé teď budou souzeni.
Teď by měl někdo z postmoderních myslitelů a kritiků osvícenského myšlení namítnout, že nemůžeme takový čin posuzovat úzkými hledisky západní civilizace a eurocentricky. Ona nepálská komunita prostě vyjádřila svůj autentický pohled na svět. Pokud šamani, kteří jsou odborníci, vyjádřili své mínění, měli by to laici respektovat. Ostatně proč se smát někomu, že věří v čarodějnictví? Je snad vědecky prokázáno, že čarodějnictví neexistuje? Nejsou obchody v mnoha českých městech plné různých amuletů a podobných pomůcek? Nefungují i u nás šamani?
Ještě v nedávné době se čarodějnice upalovaly i u nás. Ženštiny, o kterých se věřilo, že mohou způsobit smrt krávy nebo nemoc druhých lidí, byly v podstatě považovány za totéž, jako dnes individuální teroristé. Lidé věřili v čarodějnictví, tak se podle zachovali. Podle známého teorému sociologa Williama Thomase, že definují-li lidé situaci jako reálnou, je reálná ve svých důsledcích. Někdy velmi, jak pochopíte, když jste v důsledku názorů jiných lidí sami na hranici. To se ostatně pokoušel Hus sdělit na koncilu, že si pánové situaci definovali špatně. Nepochodil.
Ale o postmodernu nejde. Ještě žije dost pamětníků doby, kdy u nás pověsili po vylhaném procesu ženu, která nic neprovedla. Její někdejší prokurátorka to před nějakou dobou okomentovala slovy, že se přece obžalovaná neměla přiznávat. To je fakt, ta rudá prokurátorka se nepřiznala nikdy, zářný příklad myšlenkové kontinuity, žádný oportunismus, prostě charakter. Pevná mysl, ta neuhnula. Až se poměry obrátí, pojmenují po prokurátorce nějakou ulici nebo přejmenují Olšanské hřbitovy.
Kdyby se takové doby vrátily, dokonce kdyby se vrátily doby, kdy se veřejně upalovaly čarodějnice (krom jiného se na tom taky dalo vydělat, že), našlo by se zase dost podobných, co by udělali udáníčko, vypracovali expertní posudky, přiložili polínko na hranici. V první fázi by jich bylo podle mého odhadu tak dvacet procent populace, pak by se vidělo, podle toho, jak by se situace vyvinula.
Společnost se mění, ale lidé jsou tak nějak pořád stejní.
