Zázrak se nestal. Ceny Anděl 2011 byly hrozné
Včerejší udílení cen Anděl 2011 mohlo potěšit leda fanoušky obskurních kulturních zážitků. Když Lucie Bílá na úvod předávání cen Anděl 2011 zpívala s Arakainem “To bude dlouhá noc”, doufal jsem, že to není výhrůžka. Byla.
Chtěl jsem k cenám Anděl 2011 přistoupit smířlivě, dát jim šanci. Ne že by to bylo snadné u cen, kde je nominována Tonya Graves za objev roku... Ano, ta Tonya Graves, která dostala svou první českou hudební cenu v roce 1997 se skupinou Liquid Harmony...
Hned zkraje mi nemohli dát větší ťafku za naivitu: skupinou roku se stala esence nijakosti jménem Mandrage a porazili tak Tata bojs a JAR. A když si na pódiu při předávání cen dělali legraci z hudebního přínosu Michala Davida, všechno bylo už úplně na hlavu.
Další #fail, jak říkají kluci a holky z Twitteru, byla moderátorka Marta Jandová. Odsudky na sociálních sítích nebyly rozhodně vzácné:
Ok, Jandová je snad nejhorší parodie na moderátorku. Mám pocit že licitátorka na aukci v bordelu by jí slušela víc...#Andel
— Matej Kondas (@PortyCZ) March 8, 2012
...a já se jí bohužel nemůžu zastat.
Předávání bylo místy mistrovstvím světa ve ždímání dojemných momentů. Kapesníčkářský průmysl si zřejmě zaplatil výstup Anny K. Nejdříve nám moderátorka řádně připomněla její úspěšný boj s rakovinou a aby to nebylo málo, tak ji doprovázel dětský sbor zrakově postižených Světluška a patřičně dojemná videoprojekce podtrhávala slova o tom, jak nejsme ztracení.
Když pak Marta Jandová a Michal Dvořák přišli s příšerně mravokárnou promluvou do duše ve stylu “kopírování je špatné a za každou stáhnutou desku Bůh zabije koťátko”, měl jsem okamžitě chuť běžet domů a postahovat si úplně cokoli, co mi padne pod ruku a myš. Já, který jen za poslední měsíc utratil 1706 Kč v iTunes...
Ceny Anděl 2019 – výsledky >>>
Světlé okamžiky tu byly. Proti písni roku (Václav Neckář & Umakart - Půlnoční) nenamítám vůbec nic. Docela pozitivní je i fakt, že objevem roku se stala skupina Goodfellas, na popové ceny docela ucházející mix rockabilly, blues a rocku. Takový pokus o zkřížení Vincent Vincent & Villains, The Strokes a G. Love.
Tři sošky si odnesl Tomáš Klus, který (na rozdíl od Mandrage) neurazí, ale k písničkářskému esu má s prominutím daleko. Tady je asi nutné si připomenout, že ceny Anděl jsou holt spíš večírek nahrávacího průmyslu a asi je naivní doufat v jejich radikální zlepšení k obrazu náročnějšího posluchače.
Berme to tedy jako takové definitivní ponaučení. Anděly netřeba brát vážně. Leda jako zvláštní sociologickou sondu, ale roli průvodce světem zajímavé hudby očividně, respektive ušislyšně, neplní. Včerejší večer byla silná připomínka toho, že pokud vás hudba zajímá víc, jsou tu jiné ceny: Apollo a snad i Vinyla. Nebo ještě lépe: internet plný zajímavých hudebních publicistů a blogů, kteří fungují jako průvodci světem hudby mnohem lépe.
