Facebook: blbec, kterého nejde obejít
Facebook je mi celkem ukradený a pokud platí, že kdo na něm není, jako by neexistoval, nemohu než konstatovat, že neexistence tohoto typu je záležitost více než snesitelná. To se ale může rychle změnit, protože sílí tendence řešit přes Facebook věci, bez nichž se člověk prostě neobejde - například komunikaci mezi spolupracovníky, zadávání úloh studentům... a sotva lze pochybovat o tom, že takových výmyslů bude přibývat.
Nějak mi to připomíná banky: jejich služby také jsou sice naprosto dobrovolné, ale, co je to platné, když bez nich dostat výplatu, zakoupit nemovitost nebo provést větší transakci je prakticky nemožné. A tuzemské banky z toho pochopitelně těží způsobem, nad nímž by i středověcí lichváři bledli závistí. Můžeme jen nadávat - ale to je asi tak všechno, co můžeme.
Ponechme nyní stranou nepochybně zajímavou otázku, proč u nás banky dělají věci, které by si v civilizovaném světě dovolit nemohly, a vraťme se k Facebooku: míří i on tímhle směrem?
Vzhledem k tomu, že nejde o dobročinnou organizaci, ale o podnikatelský subjekt, těžko se domnívat, že ne - na věcech, kterým nelze uniknout, se přece vydělává nejspolehlivěji. Představy o tom, jak přesně, jsou sice zatím dost neurčité, ale nemám strach, že něco nevymyslí.
Jisté je zatím jedno: ne všechno, co Facebook udělá proto, aby co nejvíc vydělával, se bude líbit lidem, kteří se mu upsali. Jestli tak učinili dobrovolně, je to jejich problém, který mě nepálí. Pokud mě ale cokoliv donutí si zřizovat facebookový účet i navzdory tomu, že ho nechci, tak už mě to pálí docela hodně.
Kdosi moudrý kdysi pravil, že blbci existují v každé společnosti, ale v demokracii je možné je obejít. Netvrdím zrovna, že Facebook nebo banky jsou blbci, ale... pokud svět kráčí ke zmnožování podnikatelských subjektů, které obejít nelze, pak něco rozhodně není v pořádku.
