Petr Nečas si vážně promluví s Pavlem Bémem. Oba zavřou oko
Premiér Petr Nečas zkouší být znovu zlý - jak jen on umí být zlý. Tentokrát kvůli odposlechům telefonátu pražského exprimátora Pavla Béma s pražským kmotrem Romanem Janouškem, z nichž vyplývá jen to, co všichni dávno víme: pražská ODS si pod vedením Béma udělala z Prahy bezednou banku, jíž nemusíte kvůli permanentnímu vykrádání ani dokola vylupovat. Její úředníci vám peníze rádi vydají sami, když jim občas přinesete méně onošenou bundu nebo nezlomené lyže.
Presumptivní (a teď lingvisticky vykrádám svého guru Jiřího Paroubka!) čistič ODS Nečas, jemuž při nástupu do čela partaje zapomněla jeho nonstop asistentka Jana Nagyová strčit do kapsy saka mýdlo, se k problému korupce v ODS znovu staví čelem: řekl, že jde „o věci, které byly v minulosti“ a že se nahrávky týkají událostí před jeho nástupem do funkce šéfa ODS.
Ještě že tak, fakt: chudák Nečas byl totiž v ODS od roku 1999 pouhým místopředsedou, takže s jejím vedením vlastně neměl vůbec nic společného. Prostě jen, podobně jako dobří lidé z pražského magistrátu nad korupcí, zavřel oko. Případně obě. Snad i proto si teď s Bémem hodlá „vážně“ promluvit.
Myslím, že vím, jak to bude vypadat. Nagyová, jež se v místnosti zcela náhle objeví s kabelkou od jiného kmotra Tomáše Hrdličky, se Béma zeptá, jestli náhodou neví, kdo mohl nahrávku pustit ven, protože něco takového ukazuje šéfa ODS ve světle, v jakém šéf ODS nechce být viděn, protože není šéf ODS, jaký si myslíme, že je. Totiž že se v ODS, co ho k jejímu kormidlu před dvěma lety strčil Ivan Langer, nyní správce její kasy, v ODS totálně zhaslo. Poslední dobou stále vysmátější sympaťák Bém jí řekne, ať zavolá jeho asistence, protože zrovna odlétá s českou vlajkou do Himalájí.
Přemýšlím, který z premiérů a šéfů partají v minulosti působil tak zoufale směšně jako Nečas, a nikdo mě nenapadá. Stanislav Gross byl upřímný pitomec a na nic si nehrál; Mirka Topolánka všichni brali jako Valacha s kapsou plnou nejhorších vtipů na světě; z Jiřího Paroubka šel aspoň totalitní strach. Z Nečase vychází jen robotická snaha být někým, kým slíbil, že bude, kým ale nikdy být nemůže. Jako by se Paroubek stal mluvčím CzechTeku.
