Máme prý blahobyt a svobodu, tak proč se pořád rozčilujeme?
Poslední dobou zaznívá zajímavý protiargument k naštvanosti většiny lidí s ekonomickou i politickou situací v zemi: máme prý blahobyt a svobodu, jaké nepamatujeme, tak proč pořád nadáváme?
Je zajímavé, že to zaznívá převážně od lidí, kteří skutečně mají relativní blahobyt a tudíž i větší svobodu. A ti se většinou stýkají převážně s lidmi, kteří taky mají relativní blahobyt a tudíž i větší svobodu, protože ti ostatní spíš než o blahobytu a svobodě mluví o splácení dvou půjček od Home Creditu a svobodě strávit dovolenou doma.
A to je, upřímně, ještě mnohem horší zábava než TV seriál s Alicí Bendovou v hlavní dvojroli. Navíc se tito lidé moc nevyznají v ročníkovém bordeaux a za camembert považují hermelín.
Skoro lidi, kteří takhle argumentují, podezřívám, že si myslí, že když sečtete svůj blahobyt a svobodu s blahobytem a svobodou kamaráda…. Tak místo v Česku žijeme v Norsku, ropa teče proudem a nikdo nemá ponětí, kdo je to Roman Janoušek!
Obávám se, že kromě občasného počasí nežijeme. Zaprvé: blahobyt je velmi relativní. Ano, ve srovnání s Burkinou Faso si žijeme jak prasata v žitě, což vzhledem ke kvalitě potravin v našich hypermarketech platí celkem doslovně, snad až na to žito. Jenže Burkina Faso je dost daleko, většina Čechů jezdí spíš do Chorvatska nebo do McDonaldu.
Navíc mnohem blíž než Burkina Faso je nám Německo nebo Rakousko, a ve srovnání s nimi vypadáme jako Burkina Faso my. Problém je, že většina z nás aspiruje právě na německo-rakouskou kvalitu života, ostatně jsou to naši sousedi a v různých lepších i horších etapách dějin jsme s nimi dokonce sdíleli stát. Či spíš oni s námi.
Nakonec i jistý moudrý muž jménem Václav Klaus nám kdysi sliboval rakouský blahobyt, než se to všechno nějak zadrhlo. Logicky: představte si, kdyby nám v roce 1989 sliboval, že místo do Bulharska budeme v létě jezdit s bochníky chleba a párky do Chorvatska. Nešli bychom mrznout na Letnou, ale jako obvykle se ohřát do hospody.
Podobně je to i se svobodou. Ta je fantastická, a zvlášť když na ni máte peníze. Jenže spoustě lidí se smrskla na svobodu splácet leasing ojetého auta, číst v novinách o zlodějinách či přebírat slevové regály v hypermarketu, kde nejlepší zboží prošlo jen před týdnem. Případně si užívat svobodu, kdy se vám o život stará exekutor.
Samozřejmě že i kmotrovská demokracie je lepší než komunismus. Kmotři nám sice kradou peníze, za zbytek nás ale aspoň nechají svobodně nakupovat. Takže už všichni nemusíme nosit stejné boty, což je snad nejhorší nesvoboda. Proč se ale pořád ohlížet dozadu?
Určitě je to nejpohodlnější. Zajděte si do hospice; až vyjdete ven, rádi poděkujete i Miroslavu Kalouskovi, že vám zvýšil další daň - jen když vás nechá žít. Nebo se při víkendovém maratonu místo na soupeře před sebou dívejte na ty za sebou; budete si připadat jak mistři světa. Jenže chlácholit se tím, že někdo jiný se má ještě hůř, je ještě větší prohra než naštvanost. Ostatně právě naštvanost lidi občas motivuje k různým věcem...
Představte si, že by se třeba kmotr ODS Ivo Rittig inspiroval prachobyčejným zlodějem, co štípne ve večerce lacinou desítku. Nikdy by nevymyslel sofistikované zlodějské schéma s jízdenkami MHD! I my bychom se proto měli dívat dopředu, ne dozadu. A být naštvaní a motivovaní mít se jako ti vepředu.
