Milovníci tragikomedií, těšte se. Komunisté jsou před branami
Všichni si stěžují na debaty pod články na internetu. A já ne. Mně se to líbí. Dřív musel takový Karel Čapek čekat několik dní, než dostal nějaký anonym, dnes to máme za pár minut. Někdy anonymně. Tam, kde je registrovaná debata, dokonce i se jménem. Navíc může autor, pokud mu nervy slouží, dokonce odpovědět a vést jakýsi dialog.
Ne že by se mi ti lidé líbili, pokud mě náhodou (menšina) nechválí. Ale má to spád. Soukromě tomu říkám elektronická druhá republika. Tenkrát se také za společenské krize najednou vyrojily různé krysy většího či menšího kalibru a lid se divil, kde byly celou dobu zalezlé. Ale nemusí to být jen krysy, někdy jsou to prostě jen divné názory.
Tak třeba pod mým posledním článkem jeden přispěvatel říká: „Nevím, co pořád máte proti komunistům. Myslím si, že je to jediná strana, která může udělat pořádek. Ti komunisté prospěcháři před rokem 1989 se vesele usadili v ostatních stranách a dělají všechno pro to, aby si svoje dobré bydlo udrželi.“
Protože ve středu se KSČM podle průzkumu usídlila v preferencích na druhém místě hned za socialisty, a dostala tak více hlasů než ODS, stojí takový názor za zmínku. Soc. dem. není co závidět. Komunisté jsou prokletí české levice. ČSSD může vládnout buď s podporou stran, jež většinou označuje za strůjce protilidové politiky, nebo za podpory komunistů. Tito komunisté ale nejsou žádní noví komunisté, co nemají nic společného se starou KSČ z doby normalizace. Věkový průměr komunisty je dnes 70 let.
Je tedy jasné, že dnešní komunisté jsou titíž co komunisté z dob Gustáva Husáka. Za revoluce byli ve středním věku a dnes už si nepřiznají, že svůj život věnovali bludu. Navíc ze svého bloudění často nic nemají, protože ti protřelí ze strany hned po listopadu prchli a dali se na podnikání a jiné výnosné činnosti. Mladí komunisté stojí taky za to. Vylíhla se nám bizarní Stalinova a Gottwaldova mládež.
Čistě matematicky jsou komunisté hynoucí strana. V roce 1992 měli komunisté 354 tisíc členů, dnes mají asi necelých 80 tisíc. To je sice pořád hodně, na příspěvcích se tak něco vybere, ale trend je jasný. Jenže volební silou mohou být, i kdyby z celé strany zůstal už jen ústřední výbor.
Přispěvatel, jehož cituji na začátku, soudí, že komunisté jsou „jediná strana, která může udělat pořádek“. Ten pořádek už jsme tu zažili. Trval jedenačtyřicet let. Vypadal asi tak, že z politických důvodů bylo popraveno 248 lidí, na hranicích se Západem bylo zastřeleno 145 lidí, kteří chtěli realizovat základní lidské právo opustit svobodně svoji zemi. Několik set tisíc lidí přišlo o práci, o majetek a režim jim zničil život. Do emigrace odešlo za dobu trvání komunistické totality asi 200 tisíc lidí. Národu to dost pustilo žilou.
Komunisté lidi okradli znárodněním a pak ještě měnovou reformou, když lidem sebrali celoživotní úspory. Kradli, zatýkali, mučili, vydírali, bránili říkat nahlas svůj názor, omezovali svobodu pohybu, ničili životní dráhu nadaným lidem. V celé zemi svou neschopností nechali zastarat vědu, výzkum a průmysl. Vytvořili obrovský vnitřní dluh, jejž splácíme dodnes.
Měli by komunisté, personálně titíž jako předlistopadoví, být oporou budoucí vlády? Sobotkovi a spol. to nezávidím. Sklízí dědictví Paroubkova řádění, který svými pikly a urážkami zelené vehnal do náruče pravice. I lidovci by byli pro socialisty přijatelným partnerem, ale kdo ví, co s nimi ještě bude.
Mým posledním přáním je radit socialistům, jak vyhrát volby a vládnout. Ale když už to musí být, měli si dát pozor a nezašlapat slepě intrikami potenciální nekomunistické partnery do země. Na příští vládu, pokud ji povede Sobotka, bude zábavný pohled. Aspoň pro milovníky tragikomedií.
AUTOR JE REDAKTOREM MF DNES
