Je v pořádku, když gynekolog vyšetřuje svoje dcery či vnučky?
Vážený pane profesore, jak je to s léčením rodinných příslušníků? Není to proti lékařské etice? Je v pořádku, když například gynekolog vyšetřuje svoje dcery či vnučky? Anebo se jedná o patologii, něco na hranici incestu? Děkuji.
S pozdravem Alena V.
Vzhledem k tomu, že lege artis provedené lékařské vyšetření není v žádném případě sexuálním stykem, o incest nejde. Je však pravda, že léčení vlastních rodinných příslušníků je problematické a může být za hranicí konsensuální etiky. Ke svým blízkým osobám máme přece jiný než medicínsky profesionální vztah. Zatímco tabletka na spaní, na horečku či injekce zachraňující život je samozřejmostí, strkat prsty do pochvy při gynekologickém vyšetření své vnučce může být nahlíženo jako zvrhlost, zejména má-li takový zákrok alternativu (vyšetření neutrálním kolegou).
Ještě podivnější je třeba gynekologické vyšetření tchyně nebo vlastní babičky. A nejde jen o případy takto markantní. I operace blízké osoby může být ovlivněna emoční účastí, a to často v neprospěch příbuzného. Mimochodem nejbližší příbuzní lékařů na jejich péči zpravidla spíš doplácejí, protože jsou „šanováni“ a jsou jim odpouštěny procedury a opatření, jež jsou považována za nepříjemná (pokud ovšem tatínek-lékař není rovnou sadistou; pak je újma opačná). Mimochodem tento problém je obzvlášť výrazný v psychiatrii.
Lékař-psychiatr (obě pohlaví) není často schopen vidět psychopatologii ve vlastní rodině objektivně, má tendenci ji vytěsňovat a dezinterpretovat. Navíc onemocní-li sám, je otřesným pacientem, často absolutně bez náhledu. Velmi kuriózní mezilidské vztahy se rozvíjejí mnohdy právě u psychoterapeutů. Z těchto a dalších důvodů by lékaři měli léčit vlastní rodinu jenom tam, kde o mnoho nejde, kde střet rolí nevadí, anebo naopak tam, kde neodkladně běží o život a všechno ostatní jde pak stranou.
