Komunista Filip na akci ČSSD? Přirozená náhoda
ČSSD potkala na prvního máje nehoda, cosi jako přírodní pohroma, zkrátka podivuhodná shoda náhod.
Chomutovská ČSSD náhodou slavila v úterý Svátek práce. Nic proti tomu, je to tradice, k níž se ČSSD odedávna hlásí. Shodou okolností šel zrovna kolem předseda KSČM Filip. Shodou okolností ho organizátoři mítinku pozvali, aby shromážděné pozdravil, a on shodou okolností pozvání přijal.
Pan Filip k účastníkům (byli mezi nimi i ústecká krajská hejtmanka Vaňhová a místopředsedkyně Benešová) krátce promluvil. Pozdravil „lidi práce“ a odsoudil vládní koalici, která práci poctivých lidí ničí. To je pozoruhodné. Uznání si nezaslouží každá práce, ale jen práce poctivých lidí. Kdo je poctivý a kdo ne, o tom rozhodne sbor papalášů, v poslední instanci papaláš nejvyšší. Pracující nepoctivci pak budou v lepším případě z práce vyhozeni. Nakonec pan Filip pozdravil přítomné „Čest práci“, za což se mu dostalo silného potlesku.
Potlesk nebyl zcela všeobecný, z vedení ČSSD se ozvaly hlasy proti. Reformisté (ti mladí, co mají smysl pro humor, cituji Václava Havla), tj. předseda Sobotka a poslanec Tejc, kupodivu tentokrát mnoho smyslu pro humor neprojevili a od pozvání se distancovali.
V ČSSD jsou ovšem i „staří dogmatičtí frázisté“ (opět cituji Václava Havla), zkráceně konzervy, a ti z toho nechtějí dělat drama. Místopředseda Dienstbier prohlásil, že šlo jen o jednu ze 150 akcí, kterou ČSSD k prvnímu máji organizovala. Škoda jen, že nešlo taky jen o jednoho ze 150 předsedů KSČM. Podle paní Benešové to zase byla náhoda, a to přirozená. Pan Filip šel prostě kolem. Paní Benešová vychází zjevně ze známé zásady, že náhoda je poznaná nutnost (nebo to snad zní jinak?). Kolem šlo jistě spousta lidí, pozvali jen pana Filipa. A jí to nebylo až tak nesympatické.
Jistě, některé věci by se neměly dramatizovat, jen přesně pojmenovat. Já třeba podrav „Čest práci“ znám z Písně práce. Nejde o ruskou častušku, ale jakousi neoficiální hymnu sociální demokracie, vznikla v roce 1868, originál textu je německý. Komunisté ji pak sociálním demokratům vyvlastnili, podobně jako oslovení „soudruh“, k restituci nedošlo, takže si teď musí říkat „přátelé“. Zdá se, že dnes je to tak nějak odpuštěno. Ovšem, odpouštět se má sedmdesát sedmkrát, i když už stařičký Marx byl zjevně jiného názoru. A tak si sociální demokraté zvou soudruhy na mítink. ČSSD má ke své minulosti poněkud ambivalentní vztah a možná i proto se občas jeví tak trochu jako komunistická druhá liga.
Nynější koketování přátel se soudruhy by se mělo brát vážně. Souhry náhod budou pokračovat. Spoluvláda ČSSD s komunisty jistě nehrozí (aspoň prozatím). Čeká nás menšinová vláda ČSSD s komunistickou podporou. To je správná dělba práce: sociální demokraté budou vládnout a komunisté na tom vydělají.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
