Kandidáti na prezidenta: Sněhurky a trpaslíci
Prezidentská funkce s u nás těší velké vážnosti. Svědčí o tom i množství lidí, kteří se podle dvou posledních průzkumů (Factum Invenio a Median) volit chystají. Je jich mezi necelým 67 a celými 71%.
Prezident má v našem ústavním systému na jedné straně velkou šanci být velmi populární: nemůže skoro nic dělat. Zdá se tedy, že jde jen o to, aby to nedělal klidně a důstojně.
Tahle definice ovšem není zcela přesná. Prezident, jak se v praxi ukázalo, je významnou součástí důmyslného politického vozidla, které disponuje spoustou účinných brzd, jen motor bohužel nestojí za nic. Nemůže vytvářet žádnou politiku, zato může vládě velmi účinně házet klacky pod nohy.
Oba dosavadní držitelé úřadu to dělali vytrvale a s chutí. Lepší, odvrácenou stránkou jejich aktivit byla zahraniční prezentace. Havel si dělal v zahraničí celkem úspěšně reklamu, její odlesk pak dopadl i na ČR. Klaus realisticky usoudil, že v tom ho asi netrumfne, a pokoušel se, jak to vypadá, dělat v zahraničí ostudu. Dosáhl v tom nepřehlédnutelných úspěchů, a podobně jako v Havlově případě její odlesk dopadl i na ČR.
Největším problémem funkce prezidenta byla faktická nemožnost ho zvolit. To se nyní změní: volit se bude plebiscitem, přičemž je velmi nepravděpodobné, že by plebiscit skončil patem a situace se pak musela řešit mj. na hradních záchodcích. Prezident bude nás všech, příležitostí k volebním skandálům na první pohled méně. Asi proto se už delší dobu hlásí první kandidáti.
Podle obou výše zmíněných agentur je rozvržení přízně veřejnosti mezi adepty na nejvyšší funkci setrvalé: vedou dvě stálice, pánové Fischer a Švejnar (Fischer má slušný náskok). Následuje sílící hvězda střední velikosti, Miloš Zeman. Exploduje v příštích měsících jako supernova a zastíní své konkurenty? Nestrašme se předčasně.
Tři jasné Sněhurky následuje s odstupem přehršle červených trpaslíků. Jsou to většinou „straničtí“ kandidáti (Zeman vlastně taky, jen má vlastní, osobní stranu). Jejich podpora se pohybuje mezi 3,5 a 6%.
Nesvrhnutelný prezident zvolený plebiscitem má ještě pevnější fundament než nesvrhnutelný prezident zvolený parlamentem. Je to nesmrtelný Kostěj v pravém slova smyslu. A právě vzhledem k této posílené nesmrtelnosti je zajímavé uvážit některé víceméně katastrofické možnosti prezidentské volby.
Například: pokud se vláda zhroutí ještě výrazněji než teď, může dojít k předčasným volbám, v nichž se k moci díky masové podpoře veřejnosti prokouše nějaký agresivní autoritářský populista. Prezidentem ovšem bude zvolen (předtím či potom) jeden ze dvou slušných chlapců, kteří zatím vedou žebříček preferencí. Octnou se rázem v pozici prezidenta Háchy v březnu 1939 nebo Jana Masaryka v březnu 1948. Pánové se ovšem hodí pro dobře promazaný a fungující stroj (něco jako figurka na kapotě luxusního automobilu).
Nebo alternativa pravděpodobnější: v prezidentských volbách zvítězí Miloš Zeman a následně v parlamentních ČSSD. Pánové Sobotka a Zaorálek budou rázem konfrontováni s krvežíznivým Drákulou z Vysočiny, v jehož registru potenciálních obětí zaujímají čelná místa. Ne že bych jim to nepřál.
V obou případech by nám hlava státu nepochybně udělala ve světě ještě výraznější jméno než Václav Klaus. Můžeme se utěšovat, že do voleb je ještě daleko a leccos se může změnit. Bohužel je tu zkušenost, že pokud se u nás něco mění, mění se to většinou k horšímu.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
