Už ani den bez ztracené miliardy
Až se jednoho dne objeví zpráva, že dnes nezmizela žádná miliarda, opravdu mě to překvapí.
Česko je jako tovární komín, z něhož proudí nekonečný kouř tunelů, předražených zakázek a prošustrovaných peněz. Obloha je toho kouře plná. Člověk si tak nějak zvykne a už mu ani nepřijde, že není vidět slunce.
Nejnovější zpráva, že projekt elektronických zdravotních knížek zkrachoval a dvě miliardy vyletěly – jak jinak – komínem, už nikoho nepobouří. Aha, tak dneska jsou to dvě miliardy, řekne si Čech a odjede na výlet s rodinou.
Nejhorší je, že se ani nemůže na nikoho naštvat. Poslanci, kteří projekt vymysleli, funkcionáři VZP, jež to všechno platila, a ministři odpovědní za zdravotnictví jsou z obliga. Všichni to mysleli dobře.
Zatímco milióny proudily do projektu s velkolepým názvem IZIP, chudák pacient obíhal a stále obíhá nemocnice s rentgenovým snímkem nahraným na předpotopním cédéčku a do zblbnutí diktuje pořád tytéž údaje. V pavilónu A vás přijmou, sestaví rodinnou anamnézu a odešlou do pavilónu B na vyšetření, kde se zeptají na totéž.
Ano, je to tak lákavě jednoduché: všechny zdravotní údaje mít pohromadě v elektronické databázi, do níž se s vaším svolením může kdykoli a kdekoli podívat lékař. Všem se to líbí, i peníze se našly, ale nakonec to skončí dvoumiliardovou dírou.
Zprávy o mizejících miliardách jsou už tak otupující, že člověk má chuť zařvat: Už mě s tím neotravujte! Já teď jdu na nákup, utratím patnáct set korun, a to je aspoň suma, kterou si umím představit.
Jestli to tak půjde dál, měly by se ztracené peníze hlásit například v předpovědi počasí. Oblačno, biozátěž na stupni dva, pravděpodobný počet ztracených miliard: tři. A viník? Žádný.
