Bye bye, disko
Kdybyste byli jedno z prvních Husákových dětí (pojmenování shledává výstižným kdekdo, snad s výjimkou rodičů těchto dětí) a prožili mládí v urputně materialistické kultuře (bez špetky kvalitního materiálu), třeba by vás taky zaujali Bee Gees.
Během týdne odešly hned dvě legendy z oboru: Dona Summersová a Robin Gibb. K tomu druhému jsem získal trochu osobní vztah, když dovolíte. Horečka sobotní noci byl první hudební film ze Západu, na který mě vzali.
Koncem 70. let bylo v ČSSR pořád moderní poslouchat Beatles nebo Rolling Stones. Znormalizovaným uším zněly jejich písně celkem neotřele – asi jako motorová pila, která dokáže za tři minuty pokácet středně vzrostlý les. Lennon a Jagger svými vokály řezali klády na polínka, jen se z nich kouřilo.
Je zvláštní, že pozdějším generacím začal tentýž zvuk připomínat spíše jahodový dort se šlehačkou. Disko bylo ovšem něco docela jiného – přilepilo se na svou oběť jako cukrová vata a oblemcalo mu ruce i ústa.
Cha cha cha cha, spejbl-áj
Každá československá domácnost vlastnila nějaké to zahraniční elpíčko. Mohl to být Frank Zappa nebo Engelbert Humperdinck, v konečném důsledku to bylo fuk, neboť šlo o dekorativní záležitost. A pak se v téhle panenské kotlině zjevila Horečka sobotní noci.
Přistála jako kosmická loď, z níž vystoupili návštěvníci z cizí galaxie. Mí osmiletí vrstevníci je začali bez otálení napodobovat.
"Cha cha cha cha, spejbl-áj spejbl-áj!“ štěkali na celé kolo. „Spejbl- ÁÁÁÁÁJ“ hýkali jako rozverné oslice. Se zpěvem to nemělo mnoho společného, ale i tak byste rozeznali refrén z titulní písně „Staying Alive“.
Pusťte si originál a usoudíte, že nikdy předtím ani potom neimitovali tři heterosexuální jedinci tak zdařile ženský orgasmus. Poznala by se v něm jihočeská selka stejně jako profesionálka z eskortního klubu na Venuši.
Zrovna takhle se Husákovým dětem představila moderní kultura Západu. Možná tehdy samu sebe předběhla o tisíce let. Vždyť i starší bratr zesnulého Robina, Barry Gibb, se nápadně podobá Zafodu Bíblbroxovi, legendárnímu prezidentovi galaxie ze Stopařova průvodce.
Oba jsou krásně opálení, oblečení nejpíš podle Neckermanna. Nikdy netušíte, z jaké díry na vás vyjuknou, čtveráci! Zubí se jako nějaký playboy z Havířova, když připlul na diskokouli do Bibione.
Voňavé noty
Snad to tehdy celé vzniklo na nějakou mimozemskou zakázku. UFO v 70. letech létalo častěji než dnes a jeho posádky potřebovaly nějaké to rozptýlení. Docela by mě zajímalo, v čem všem ještě mají prsty.
Neřídí třeba na dálku Michala Davida? (A co Honza Nedvěd, není to hlavní entertainer Hvězdné pěchoty z Marsu?) Nekoučují Lucku Vondráčkovou?
Přesto se publiku nedivím. Technicky vzato to nejsou špatní muzikanti. Bee Gees ani Michal David. Chytlavé melodie, perfektní frázování, pěkný hlas. Noty zdravící se na dálku, refrény mazlící se s voňavými slokami.
Odstřihnětě kontext, odstraňte chirurgicky ten kulturní balast, a zbyde čirá radost z představení.
Vůně a cukr na špejli. Bye bye, disko.
