Roman Smetana: hrdina naší doby
Václav Klaus odmítl žádost místopředsedy KDU–ČSL Jurečky, aby omilostnil řidiče Romana Smetanu. Kdo je řidič Smetana a jaký má problém, ví dnes skoro každý. Pro jistotu jen zopakuji základní informace.
Roman Smetana je (vlastně byl) řidič autobusu MHD z Olomouce. Během předvolební kampaně v roce 2012 opatřoval plakáty nejrůznějších stran hanlivými nápisy a politikům na nich přikresloval tykadla. Kolega jej prásknul, dostal se před soud a odsoudili ho k zaplacení pokuty a ke sto hodinám obecně prospěšných prací.
Pokutu zaplatil, práce odmítl. Nato mu soud udělil jako alternativu sto dnů vězení. Ani do vězení nenastoupil, protože se domnívá, že „slušní a poctiví lidé (jako on, podotýkáme) do vězení nepatří“. Přihlásil se policii až asi měsíc poté. Proti rozsudku se hned od počátku zvedla masová nevole, zřejmě proto podal pak ministr Pospíšil ve Smetanův prospěch stížnost pro porušení zákona a Nejvyšší soud mu přerušil výkon trestu. Policie ovšem mezitím Smetanu předvolala a stíhá ho pro maření výkonu rozhodnutí.
Je možné, že rozsudek je příliš přísný, šlo v podstatě o hloupost. Je možné, že soudkyně JUDr. Markéta Langerová, manželka exministra Ivana Langra, měla zvážit, zda není ve věci podjatá. Zároveň je taky zjevné, že pan Smetana nevyužil možnosti odvolání a místo toho zvolil přeformulování rozsudku lidovou tvořivostí (pokuta ano, veřejně prospěšné práce ne). Pokud si to dovede sám před sebou mravně legitimovat, má k tomu právo, jen přitom musí počítat, že ho prosazení toho práva bude něco stát.
Podotýkám, že jde o právo přimalovávat politikům zprava doleva na plakátech tykadla. Tato forma veřejného protestu není příliš bohatě artikulovaná, přesto vzbudila v české veřejnosti živé sympatie. A proto stojí za malý rozbor.
Dovoluji si upozornit, že například mistr Jan nejel do Kostnice hájit právo přimalovávat svým oponentům z církevní hierarchie tykadla. Možná úměrně tomu mu taky hrozilo víc než panu Smetanovi, totiž upálení, na které nakonec došlo.
Taky v případě atentátu na Heydricha nepřiletěli naši odbojáři z Velké Británie do Prahy proto, aby v zatáčce v Kobylisích vystrčili na protektora holé zadnice (což by se zhruba rovnalo, pokud jde o obsahovou vážnost aktu, tomu, co dělal pan Smetana), ale aby ho zabili, což se povedlo. A to je nestálo sto hodin veřejných prací, ale život. Protože o něco šlo a bylo jasné, o co jde.
Protesty toho typu, jako je protest pana Smetany, je protest nevolnických duší. Bojuje se jednou proti „pánům“, jindy proti „establishmentu“, a obojí je vlastně totéž. Kromě toho panuje přesvědčení, že když se pak ukazuje, že je třeba nést za to, co udělal, jakousi zodpovědnost, považuje to novodobý hrdina i jeho ctitelé za drzost a nespravedlnost.
Proto (zrovna v tomhle případě) velmi vítám prezidentovo rozhodnutí. Ať si pan Smetana vypije kalich svého mučednictví až do dna. Právo malovat politikům na plakáty tykadla za to přece stojí.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
