Noviny žijí v nastavovaném čase. A nikdo neví, kdy skončí
První předpověď konce papírových novin je ze šedesátých let předminulého století. Jejím autorem není Jan Neruda, nýbrž vydavatel jedněch newyorských novin.
Proč ta skepse, navíc v době války Severu proti Jihu, kdy po zprávách existovala poptávka a denní tisk v největším americkém městě prosperoval? Dotyčný vydavatel se dozvěděl o existenci ... telegrafu. Sedl a napsal úvodník, ve kterém čtenářům sdělil, že tisk opravdu nebude moci konkurovat technologii, jež umožní informovat o výsledcích bitev během několika hodin – místo dosud obvyklých několika dní.
Mýlil se, samozřejmě. Telegraf noviny nezlikvidoval, ale naopak dal jejich tvůrcům do ruky mocný nástroj. Noviny nejenže nezkrachovaly, ale čekala je naopak éra rozkvětu a slávy.
Nic nebránilo tomu, aby se s příchodem každého nového média (rozhlas, televize) znovu a znovu spekulovalo o konci novin. Nejinak to bylo po nástupu webu v devadesátých letech minulého století. A nějaký čas to skutečně vypadalo, že internet bude jen nástroj, který noviny a jejich vydavatele nejenže nezničí, ale pomůže jim k jejich rozkvětu. Když v roce 2000 skončil pádem akcií první internetový boom, byly mezi vítězi všechny tradiční mediální značky. Televize CNN či BBC, ale i deníky jako New York Times, USA Today či Guardian.
Jenže se brzy ukázalo, že tentokrát je to poněkud jinak rozehraná hra. Počet čtenářů deníků klesá tempem, jež nemá obdoby. Lidé středního věku noviny opouštějí, ti mladší je nikdy ani číst nezačali. A je čím dál víc jasné, že ani nikdy nezačnou. Proč? Web „vysvobodil“ zprávy ze zajetí klasických formátů. Staly se komoditou podobně jako papír, na nějž se tisknou. Problém je v tom, že je to zároveň učinilo nudnými, nezajímavými a zbytečnými. Navíc jsou jedny druhým podobné jako vejce vejci. Není to až tak problém novinářů, kteří v nich pracují. Často jsou to skvělí a pracovití profesionálové. Ale i kdyby se přetrhli, tak s tím v současném systému nic nenadělají.
Je víc než jasné, že noviny a novináři dnes žijí v nastavovaném čase. Může se vléct ještě roky, ale může skončit velmi rychle. Mediální experti se dohadují, jaká budoucnost papírové noviny čeká. Určitě nezaniknou úplně. Podle některých by se mohly stát luxusním zbožím, za něž budou ochotni platit snobové a elita. Ze stejného důvodu budou i přes nepočetné publikum atraktivní pro část inzerentů. Přežij í podobně, jako se vedle moderní a populární hudby zachovala opera.
Velmi špatná zpráva přišla minulý týden z USA. Noviny Times-Picayune přestanou od poloviny roku vycházet jako deník a budu vycházet jen čtyřikrát týdně: ve středu, v pátek, v sobotu a v neděli. Většina lidí v Česku o těchto novinách asi nikdy neslyšela, ale byl to silný a zavedený deník. Ještě před sedmi lety měl větší prodaný náklad než v Česku Lidové noviny, MF Dnes a Hospodářské noviny dohromady. Od té doby klesl prodej na polovinu, ale i tak se držel na slušném průměru 135 tisíc výtisků denně. Teď se stává v podstatě obdeníkem, ale není vyloučeno, že časem bude vycházet jen v neděli, kdy si drží nejsilnější prodej.
Město New Orleans, kde tyto noviny sídlí, se tak stává prvním velkým americkým městem bez vlastního deníku. Ale nejspíš v této pozici nezůstane dlouho osamoceno, bohužel. Times-Picayune načrtává pravděpodobný scénář aspoň částečného přežití novin. A to zřejmě i v Česku. Žádné z novin nezaniknou ani se nepřesunou kompletně na web. Papír potřebují, protože je stále tím nejlepším nosičem reklamy.
Vsadím se, že do pěti let se z dnešních, řekněme šesti celostátních deníků v Česku stanou minimálně ze dvou týdeníky. Udrží si novinový formát a nejzajímavější rubriky, přílohy či magazíny. Modleme se, aby se příliš nepodobaly a nekonkurovaly časopisům, kterým se zatím daří relativně dobře.
