Náckové a odboráři: fackující lůza
V jeden den došlo k dvěma fyzickým útokům: Odboráři zezadu fyzicky napadli ministra Miroslava Kalouska a řecký neonacista, mluvčí náckovské partaje Zlatý úsvit, fyzicky v televizní debatě napadl starší ženu — spoludiskutérku.
Že se v Řecku vracejí na denní světlo ty nejodpornější sentimenty minulého století, ukazuje dostatečně skutečnost, že náckové zasedli na jedenadvaceti křeslech řeckého třistahlavého parlamentu. Komunistů nejrůznějších odrůd je tam dokonce třikrát víc. Extrémní nejistota, bída a zcela negativní vyhlídky do budoucna, na něž si Řekové napůjčovali, vyvolaly běsy nacismu a komunismu jako v Německu ve dvacátých a třicátých letech.
V Česku sice panuje také ekonomicky těžké období, ale není ani vzdáleně podobné řeckému scénáři. Tam nás teprve chtějí dovést sociální demokraté. Přesto komunistické násilí vybublalo se stejně nechutnou silou jako to neonacistické v Řecku.
Odboráři se zachovali zcela v duchu odkazu soudruha Klementa Gottwalda, který chtěl ve svých projevech v prvorepublikovém parlamentu věšet poslance buržoazních stran a po převzetí moci pak věšel všechny, na něž si vzpomněl.
Proto celkem cíleně nazývám útok na Miroslava Kalouska útokem komunistickým. Bez ohledu na to, že se odbory tváří nepoliticky, jsou jednou z převodních volebních pák sociální demokracie a to je jen snůška komunistů trochu jiného odstínu červeného loga.
Oba útoky — ten český i ten řecký — jsou velice varovným signálem, že špatná ekonomická situace v Evropě ducha extremismu a násilí ne může vyvolat, ale už celkem úspěšně vyvolává. Lůza zprava i zleva začíná bít politické odpůrce.
