Výbuch lidového hněvu ukázal, že žijeme v hnusné a nebezpečné zemi
K výbuchu došlo včera před ministerstvem financí. Lid zastupovalo asi dvě stě nevolených představitelů spolu s pány Zavadilem a Středulou, kteří se k tomu tak nějak nachomejtli. Hněv lidu byl nasměrován proti ministru Kalouskovi, hlavnímu zemskému škůdci.
Zemský škůdce projevil tu drzost, že přišel s představiteli lidu diskutovat. Následně byl popliván (zepředu), šťouchán a pohlavkován (zezadu). Jedna dáma se chystala ministra fackovat, a když jí v tom policista bránil, prohlásila: Já ho nemám ráda (to je, jak každý uzná, dobrý důvod k fackování, měla by se svého práva domáhat před soudem).
Dav se zatím spokojil s požadavkem uvalení vazby, nechtěl ministra přímo pověsit (k tomu situace, jakkoli revoluční, ještě nedozrála — zatím). Přesto ministr po chvíli pokus o dialog s lidem vzdal.
Výklady akce, které zároveň hněv lidu ospravedlňují, jsou k dispozici dva. První dodal předseda ČMKOS Zavadil. ČMKOS patřila k iniciátorům akce, nicméně pan Zavadil tam byl jako nezúčastněný komentátor a pozorovatel.
Podle toho, co jsme mohli vidět včera večer v ČT, měl od jádra dění pro nezúčastněného pozorovatele potřebný odstup (asi 40–80 metrů). Mluví tedy pravdu, když tvrdí, že událost zná z doslechu (na tu vzdálenost je doslech poměrně dobrý).
Navíc má alibi, protože se pokoušel představitele pracujícího lidu přimět k tomu, aby ministra nechali mluvit. To je jediné, co se mu nějak nepovedlo. Jako komentátor prohlásil: Není divu, naštvanost těch lidí je velká, mohl čekat (Kalousek), že mu nebudou tleskat (ministra lze podezírat z lecčehos, ale potlesk, řekl bych, nečekal, mezi potleskem na jedné a pliváním, šťoucháním a fackováním na druhé straně je poměrně velký prostor, do něhož se vejde řada aktů poněkud civilizovanějších). Není prý šťastné, aby ministři chodili na ulici (nevím, zda to není šťastné, v každém případě se zdá, že to už není možné, mj. i díky panu Zavadilovi).
Druhým nezávislým komentátorem byl místopředseda ČSSD Zaorálek. Kalousek je podle něho představitelem destruktivní, agresívní politiky a incidenty provokuje. Naprosto se nehodí do doby, jako je tato (já sám mám, pokud jde o mne, podobný pocit, vidím v tom ale poněkud zpupně problém doby, ne můj).
Pro spravedlnost řečeno, pan ministr Kalousek tam určitě nešel s představou, že s ním budou představitelé lidu rokovat, spíš bych řekl, že v tom, jak se chovali, mu víceméně vyhověli. To nic nemění na skutečnosti, že je takové chování hulvátské a sprosté.
Podobné chování je u nás podporováno už řadu let. Průkopníci byli pánové Zeman, Paroubek, Rath. Ani jeden z nich už v ČSSD není, ale cosi podstatného po nich zbylo. Komu se nelíbí, je agresor a nesmí se divit, že dostane po papuli.
Nová forma celospolečenského dialogu se prosazuje i mimo odborářsko-socialistické fórum. Lidový hrdina Roman Smetana sdělil v rámci projednávání své kauzy soudkyni, že její manžel je jedním z největším gaunerů v naší zemi.
Zavinila si to samozřejmě soudkyně, byla podjatá. Jenže pan Smetana si to nemyslil. Už jenom říkat něco podobného dámě je případ galantnosti ryze české a lidové. Co by se stalo, kdyby někdo něco podobného řekl soudkyni před americkým či britským soudem, nechť si každý pokusí domyslit.
Výsledný pocit z chování představitelů našeho lidu (těch dvou set, co se shromáždili v rámci minidemonstrace spoluorganizované ČMKOS před ministerstvem financí) je: žít v této zemi je zároveň hnusné a nebezpečné, a to čím dál tím víc. Nejen kvůli těm demonstrantům, ale hlavně kvůli lidem jako pan Zavadil nebo pan Zaorálek.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
