Čudla
„Nevadí moje pejska,“ zeptala se prošedivělá hlava statného muže nakloněná pootevřenými dveřmi kupé. Zavrtěl jsem udiveně hlavou a bělovlasý pán u okna jen mlčky kývl na souhlas. Slečna naproti se soustředěně houpala do rytmu neslyšné melodie a svět kolem jí mohl být ukraden. Teprve když se ten mrňavý foxteriér lísal ke mně, vidím, že nemá náhubek. „Hodní psi náhubek nepotřebují,“ pravil jsem a příchozímu se zaleskly oči.
„Co mně žena umřela, mám jenom ji. Průvodčím to nevadí, ale kdyby tady někomu …,“ avšak slečna na jeho pohled zírala dál do neznáma a bělohlávek mlčky pozoroval zeleň za oknem.
Zvláštní, pomyslel jsem si, jak ta kupé ve starých vagónech přitahují důchodce, kteří si potřebují popovídat. Lidé tu mají k sobě fyzicky mnohem blíž než v otevřeném společném voze a je trapné dlouho mlčet. Po chvilce ticha: „Pánové, co říkáte hejtmanovi a jeho miliónům pod podlahou a v matraci? A psali v Blesku, že taky plyšáky a mrazák měl napěchovanej.“
„Je to jen čudla,“ ozval se pochmurně pán od okna. „Co ty miliardy?“ Řebíček koupil po třech letech ministrování Slavii za 200 miliónů, a co tunel Blanka, Opencard, Mostecká uhelná. Namočený jsou všichni.“ Čudla hejtman má pravdu, velký ryby nikoho nezajímají. Jedou v tom všichni.
„Nemyslíte, že je dobře, že to vyplouvá napovrch?“ vmísil jsem se. „Teď se to vyčistí, když padlo sedm ministrů. A budou další.“
„Nevíte, kde se bere poctivost?“ zeptal se hromotluk a pohladil foxteriérku.
„Komančové byli žabaři, chtělo by to doktora Sládka nebo osvícenou monarchii,“ zabručel pohřebním hlasem ten od okna. „Já říkám mladým: emigrujte.“
Morálka, zabzučelo mi v hlavě a napadlo mě kázání o společnosti, ve které zanikl stud, stará dobrá veřejná hanba, nemluvě o smyslu pro čest. Nikdo se nestydí.
Místo kazatelů a autorit nám celebrity prezentují nenormální chování, média z banality dělají senzační tragédii a z tragédie banalitu, mladí muži žijí u maminky nebo opouštějí své děti, mládež parazituje na rodičích, učitelé ztratili autoritu, propagaci zla nikdo nepranýřuje, lži jsou zajímavější než staré otravné pravdy.
Proč by politici neměli lhát, krást a podvádět? Vzápětí jsem si uvědomil, že jde jen o symptomy, že skutečné vysvětlení nemám, že vlastně vůbec nevím, co ten marasmus způsobilo.
Naštěstí vstoupil průvodčí a omlouval vlak, že se zdrží v Poděbradech, protože nastoupí policie. A pán s pejskou už vystupoval a mluvil ke své družce: „Jo, holka, všechno nakonec zaplatíme my důchodci. „A stejně je to jen čudla,“ zaznělo od okna.
