Douša ve Varech shání tužku
Odbyl jsem si tu na festivalu pár okamžiků slávy na vernisáži výstavy výtvarníků tohoto listu a byl i v kině, ale to nikoho nezajímá, na to má Reflex svoje lidi. Pan šéfredaktor projevil zájem o nějaké kresby, ale není to tak jednoduché, jak se zdá, protože jsem tužku a pastelky zapomněl doma a tablet se mi tahat nechtělo.
Ráno jsem se tedy dobře oblékl, vzal si ty nejpohodlnější boty a vyrazil. Nádobu na konzumaci toho, co teče z pramenů, tu najdete na každém kroku, ale obyčejnou kohinoorku s tvrdostí šest bé, to bude problém.
Cestou jsem se zastavil na workshopu kolegy Tesaře o tom, jak fotit iPhonem, a vyfotil jsem si jednu frekventantku. Ovšem fotoaparátem. I když iphonisté nevypadali nijak agresívně, nechtěl jsem je smartphonem jiné značky moc dráždit.
Protože jsem včera byl i na workshopu Mistra Šibíka, chtěl jsem cestou využít i některé rady, jež dával. Zapamatoval jsem si jednu, a sice: když si myslíte, že jste fotografovanému objektu už dost blízko, udělejte ještě jeden krok.
Snažil jsem se, ale tváří v tvář šelmám jsem, myslím, neprojevil dost statečnosti.
Ale pořád šlo o ty tužky. Papírnictví nikde, ve stánku jedné kosmetické firmy jsem byl hodně blízko, malovali si tam ženy a dívky na obličeje, ale cena těchto pisátek byla na venkovského výtvarníka dost vysoká.
Nakonec jsem však našel i to papírnictví (je u Becherovky), takže jestli potřebujete pastelky, fixky nebo anilínky, mohu vám ho vřele doporučit.
A tady je jedna kresbička.
O festivalovém dobrodružství Marka Douši si můžete přečíst i na webu Výběžek.eu.
