Facebook pomohl muži znovu najít rodinu, na kterou už zapomněl
(Do you want to read this article in English? Use this link.)
ZLÍN – Minulou sobotu se podařilo obnovit další dlouho přerušená rodinná pouta, a to díky oblíbené sociální síti Facebook. Muž ze Zlína se totiž znovu setkal se svými nejbližšími, na jejichž existenci při práci on-line dočista zapomněl.
„Je to zázrak,“ svěřil se Milan Stejskal, osmatřicetiletý manžel a otec dvou dětí, jenž úplně zapomněl na své manželské a rodičovské povinnosti. Ponořil se totiž do komunikace s přáteli ve virtuální realitě.
„Byl jsem právě uprostřed fantastického chatovacího maratónu se svým přítelem Pepou, kterého znám jen proto, že jsme oba velkými fanoušky skupiny Coldplay. Seznámil jsem se s ním přes vyhledávač společných zájmů,“ vysvětluje pan Stejskal. „Abych ale šel k jádru věci. Najednou jsem si všiml na zdi v počítači zprávy, kde se psalo: Tati, mám žízeň. Zpráva přišla od kohosi, kdo si říká Kuba.
To mi nasadilo brouka do hlavy,“ pokračoval pan Stejskal, „protože jsem si nemohl za nic na světě vzpomenout, kdo by to jen ,Kuba‘ mohl být. Nepamatoval jsem si, že bych se kdy s nějakým Kubou na síti seznámil. Ale teďka dostávám tolik žádostí o seznámení, že je fakt těžký si všechny ty lidičky zapamatovat.“
Pak Stejskal dodává: „Podíval jsem se na jeho fotku a pomyslel si, že na tom obličeji skutečně něco povědomého je, ale pořád jsem ho nemohl nikam zařadit. A tak jsem udělal to, co v takových situacích dělávám vždycky. Klikl jsem si na jeho jméno a našel jeho facebookový profil.
A tam jsem si všiml něčeho podivného: jak moc toho máme společného, jako třeba příjmení, že oba žijeme ve Zlíně a že jeho prarodiče mají úplně stejná křestní jména jako mí rodiče. A tehdy mi to došlo,“ vzpomíná pan Stejskal. „Řekl jsem si, že musím tomu Kubíkovi napsat a sdělit mu, jak neuvěřitelná se zdá ta naše příbuznost, něco jako podivný vesmírný sled náhod.
A pak jsem si řekl: Svatá prostoto, co když on taky miluje skupinu Coldplay? To by ale bylo už dost podivný! Když jsem se mrkl na jeho seznam oblíbených kapel, našel jsem jen Mandrage a Lady Gaga, takže jsem pochopitelně s odpovědí trošku zaváhal. A pak přišla druhá podivná zpráva,“ vypráví pan Stejskal. „Byla od dalšího facebookového přítele, na něhož jsem si nemohl vzpomenout. Tentokrát pod jménem Anička. Ve zprávě se psalo: ,Kuba právě omdlel. Asi je dehydrovanej. Myslim, že dostal horečku.‘
No zaplať pámbů za internet,“ pochvaloval si pan Stejskal, „protože jsem hned věděl, co udělat. Okamžitě jsem si vygoogloval slova ,horečka‘ a ,dehydrovaný‘, poslal jsem odkazy na tu zprávu s kratičkým dovětkem: ,Tady to máš, Aničko. A jak se vlastně známe?‘“
Na dotaz, co jedenáctiletá Anička Stejskalová odepsala svému otci, nám lakonicky řekla: „Nic. Nebyl čas, fakt. Změřila jsem Kubovi teplotu, měl 40º. Mamka byla někde pryč, na nějaký konferenci, a táta byl zavřenej ve svým pokoji, se sluchátkama na uších a neslyšel, jak buším na dveře. Tak jsem zavolala taxíka, vybrala z prasátka nějakou korunu a odvezla Kubu do nemocnice.“
„A mezitím, protože jsem už po své zprávě o nich neslyšel, řekl jsem si, že je problém s tím Kubou a tou Aničkou vyřešený, ať už jsou kdokoliv,“ vypráví pan Stejskal s úsměvem. „Pak jsem si uvědomil, že jsem se ještě nepodíval na Aniččin facebookový profil, abych zjistil, jak na mě vlastně přišla. Když jsem se na to konečně mrknul, zjistil jsem, že má ve svém fotoalbu moji fotku, což mě úplně uzemnilo. Ale pak jsem si všiml, že tam taky měla skupinovou fotku, na který jsem byl já, Kuba a moje žena Markéta, o níž hodně lidí říká, že je to skutečně nezapomenutelná ženská. Ale tak už to v životě chodí, že?“
Pan Stejskal dodává, že v ten okamžik si strhl z hlavy sluchátka a uviděl na svém mobilu 38 zmeškaných hovorů od dcery a textovku od manželky s dotazem: „Všechno v pořádku?“
„Chci jen říct,“ dodává pan Stejskal, „díky bohu za Facebook. Bez něho bych asi nikdy nenašel svou rodinu. Vždyť jsem ani nevěděl, že jsem ji ztratil.“
