Proč bychom všichni měli poděkovat Vlastě Parkanové
Mediální pozornost byla poslední dobou nezvykle štědrá k místopředsedkyni Sněmovny Vlastě Parkanové z TOP 09, to kvůli nekonečné sáze s jejím vydáváním k policejnímu vyšetřování předraženého nákupu armádních letounů. Nezvykle štědrá proto, že někdo jako Parkanová obvykle nikoho nezajímá, tedy pokud zrovna nezpívá.
Ano, Parkanová je obětí zvůle, jak teď v televizi obden vyřvává šéf TOP 09 a ministr financí Miroslav Kalousek, zle trpící tabákovou abstinencí. Ne však zvůle policejní, ale zvůle vlastní hlouposti: Parkanová, jež by poznala tank, snad jen kdyby ji dvakrát přejel, musela vědět, že se někdejší ministryní obrany stává jen proto, aby ji de facto stále vedl Kalousek – v dětském divadle se tomu říká loutka. A teď za něj má pykat?
Upřímně věřím, že dokud policie nezačala Parkanovou zbavovat poslanecké imunity, tak chudák ani netušila, že armáda nějaké nelétající letouny Casa, které navíc ani nechtěla, za jejího ministrování koupila. O vše se postaral právě Kalousek s Martinem Bartákem, tehdy ministerským náměstkem. Samozřejmě že pod smlouvou nenajdete podpis ani jednoho z nich, včetně Parkanové. Zas tak drzí nejsou.
Právě Parkanové bychom však měli poděkovat za jedno: za demaskování starého dobrého Kalouska, na nějž jsme v posledních volbách trochu zapomněli, protože se nám velký lidovec přebalil do líbivých barev TOP 09 a před sebe ještě strčil oblíbeného Karla Schwarzenberga. Navíc se tehdy nebezpečně rozjel buldozer Jiří Paroubek, jenž je společensky vždy bezpečnější zaparkovaný na politickém vrakovišti.
S tímto průhledným trikem Kalousek de facto vyhrál volby, hlas mu dalo sedmnáct procent voličů. Jedenáctiprocentní trik Víta Bárty s Radkem Johnem a blondýnami navždy zůstane až druhý, byť třeba vtip s Kristýnou Kočí vymyslel jako první.
Mistr klientelismu Kalousek je celkem slušný stratég, přinejmenším vedle Petra Nečase, Karolíny Peake či Bohuslava Sobotky. S Parkanovou však udělal strategickou chybu. Jakmile ji kvůli kauze Casa umlčel a začal ji hystericky bránit sám, tehdy všem řekl: nejde o Parkanovou, jde o mě. To já jsem imunní!
Jak moc chce Kalousek zůstat i tentokrát imunní, nejlépe ukazují zbraně, jimiž Parkanovou brání: trapné metafory s čarodějnicemi, teatrální smích, patetické řeči o demokracii – protřelý cynik se za to musí nenávidět sám. Lepší herec je i Jiří Pomeje, a zvlášť když hraje sám sebe.
Úplně stejně se Kalousek choval, když se očišťoval po své politicky méně korektní misi na obraně; metafory, smích, patos. Tehdy snad ještě nebyl tak nepokorný, možná ho sužovala poctivá lidovecká víra. Načež zajel do myčky, spláchl hříchy a ven vyjel navoskovaný zachránce státní kasy.
Lidé byli tak vystrašení finanční krizí, hospodářskou recesí a státními dluhy, že zapomněli, že se jim coby spasitel země před Paroubkem nenabízí nikdo jiný než Kalousek, jenž chtěl s Paroubkem vládnout jen před pár roky. Mnozí taky šli na pivo s knížetem a vyšli s tak převrácenou karmou, že poté dokonce volili proti svým ekonomickým zájmům.
Nyní se nám konečně vrátil starý dobrý a nedotknutelný Kalousek, jistě skvělý dar pro paměť. Všichni zase víme, kdo, jak a proč skutečně řídí TOP 09.
