Kalousek aneb presumpce viny v politice
Případ Vlasty Parkanové je podivný z nejrůznějších důvodů. Terčem „orgánů“ se stala nepříliš výrazná politička. Udělala jednu hrubou chybu: neodolala a kývla Topolánkovi na nabídku ministerského křesla na obraně (resort spravedlnosti, s nímž měla jakousi zkušenost, byl tehdy obsazen ODS). A octla se v situaci jeptišky, která se stala manažerkou nevěstince.
Obvinění paní Parkanové je krajně neprůkazné a její vydání absurdní. A přímo vybízí k otázce, proč zrovna ona. Dokonce i z opozičních řad se ozvalo, že je jen „bílý kůň“ a je třeba rozkrýt skutečné viníky.
Nervozita ministra Kalouska asi nebude náhodná. Nejspíš – mimo jiné - cítí, že na řadě by mohl být on. Kalousek je jiný kalibr než Parkanová: šéfuje nejdůležitějšímu ministerstvu, je místopředsedou a skrytým hybatelem významné koaliční strany. Kdyby padl, vláda by se otřásla v základech, přestala by být funkční a nejspíš by skončila.
Kalousek byl kdysi dávno náměstkem ministra obrany. Kladou mu za vinu, že v tom období se rozběhly praktiky, které pak vyústily v případ Grippeny, případ Pandury, případ Tatrovky a případ letouny CASA.
Ministr je znám tím, že pro slova nechodí daleko. Navíc není ve veřejnosti příliš populární – kdyby ministr financí, zejména v době krize, byl populární, nebylo by s ním něco v pořádku. V souvislosti s případem Parkanové tvrdě útočil na policii.
To, co mu teď vyčítají, je tedy snadno uvěřitelné (v právnické hantýrce „notorieta“), a pokud jde o veřejnost, padne to na úrodnou půdu.
Zde je soupis nejnovějších ministrových hříchů:
Někdy koncem června telefonoval vyšetřovateli případu Parkanové. Podle toho, co tvrdí vyšetřovatel, mu vyhrožoval. Premiér mu tvrdě vytkl, že komunikuje telefonicky s vyšetřovatelem kauzy (obsah mu vytknout nemohl, Kalousek popírá vyhrožování a vyšetřovatel si nepořídil záznam telefonátu). A asi před týdnem oznámil policejní ředitel Lessy, že nově Kalousek telefonoval i jemu a rovněž na něho tlačil. Ani pan ředitel si telefonát nezaznamenal. Premiér, jehož vztahy s ministrem jsou napjaté, se ovšem pozastavil nad tím, proč pan Lessy o telefonátu mluví až po týdnu a proč to neoznámil svým nadřízeným hned.
Z problému pana Kalouska, stejně jako z problému paní Parkanové, plyne poměrně jednoduchý závěr: stačí, aby kdokoli kohokoli z čehokoli nařkl, a dotyčný má víc než problém. Tedy přesněji řečeno – pokud potrefeným je poslanec, respektive špičkový politik, a tím, kdo ho obviňuje (v širokém, nikoli právním slova smyslu) policista.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
