Patří Šinágl před soud?
Aktivista Jan Šinágl byl Policií ČR obviněn z přečinu zpochybňování genocidia podle § 405. Protože pod pojmem genocidia se v souvislosti s druhou světovou válkou rozumí především holocaust, je třeba upozornit, že zde má jít o genocidu na českém národě spáchanou v době heydrichiády, a Šinágl se prý jejího zpochybňování dopustil tím, co napsal na svých internetových stránkách.
Tvrdil tam, že s atentátem na Heydricha nesouhlasil domácí odboj, odmítal ho prý i „průměrný Čech“, protože čin atentátníků postavil do otázky pohodlnou kolaboraci. Počet obětí heydrichiády je podle Šinágla menší než počet obětí při poválečných represích proti německému obyvatelstvu v ČSR a komunistických represích v padesátých letech.
A lidické tragédie se podle něho u nás zneužívá k ospravedlnění zločinů spáchaných po válce na sudetských Němcích. Věci se týká můj článek, který před časem vyšel v LN.
Případ Šinágl komentoval v pondělí na webu Reflex.cz v zásadě velmi trefně Jan A. Novák. Myslím si, že je dobré o té věci psát už proto, že pokud bude Šinágl postaven před soud a odsouzen, vznikne určitý precedens. A je dobré o případu diskutovat, aby se věci vyjasnily. Přiznám se, že mám problém s jednou, ne nepodstatnou pasáží Novákova článku.
Pan Novák píše: „Jan Šinágl se měl zločinu dopustit srovnáváním počtu obětí Reinharda Heydricha a Klementa Gottwalda připomínáním počtů českých udavačů za heydrichiády, poukazováním na vraždy, k nimž došlo při odsunu Němců, a podobnými věcmi – a bude zřejmě věcí soudce, aby posoudil, zda se tak stalo, či nikoli. Nemělo by to představovat problém, protože historická fakta jistě jsou k dispozici – a tak věc s důvěrou přenechme justici, protože slova ,soudit‘ a ,soudce‘ jsou zjevně odvozená od slova ,soudný‘.“
S tím nemohu souhlasit: věcí soudce nemá být posoudit, zda to, co tvrdí pan Šinágl, je pravda, nebo ne, ale zda se to smí veřejně napsat, nebo ne. Není pravda, že by se směly psát jen pravdivé věci: to, zda je nějaký soud o dějinách pravdivý, nebo ne, je v demokratické společnosti věcí veřejné diskuse, protože liberálně a demokraticky založení lidé věří, že to je nejlepší způsob, jak se pravdy dobrat.
Svoboda projevu sice bývá i ve svobodné společnosti omezována (například pokud jde o popírání holocaustu). Je však třeba dbát na to, aby takové omezení nemělo tendenci extendovat, už proto, že je vlastně přiznáním jakési nevíry ve schopnost svobodné diskuse oddělit zrno od plev. A pokud jde o genocidu českého národa: je nepochybné, že Heydrich a spol. něco takového chystali a učinili i první praktické kroky tímto směrem. Jenže mluvit jedním dechem o genocidě Židů a genocidě Čechů - to by mohlo vyvolat pochopitelné protesty, že se tu bagatelizuje holocaust.
Základní problém případu pana Šinágla je v tom, že vůbec neměl být obviněn a že by vůbec neměl stanout před soudem.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
