S recesí se z Česka stává ještě horší smetiště
Česko má skvělé jméno coby zemský ráj gastronomie zločinné kvality. Obědová menu mívají blíž k trestnému činu než jídlu, šunku jsme se naučili dělat bez masa a pečivo chutná po polystyrenu. To v lepším případě, když je aspoň naoko „čerstvě“ rozpečené.
Už nějaký čas se hádáme, kdo za to může: zákazníci tvrdí, že hypermarkety, protože k nám nepustí skutečnou českou kvalitu, jíž ještě nikdo neviděl; hypermarkety se brání, že prasata jsme my, zákazníci, protože stále vyznáváme bolševické hodnoty a místo kvality upřednostňujeme kvantitu, přestože mnozí z nás mají dost peněz.
Pravda je - jako obvykle - někde uprostřed: jsme prasata, co chtějí kvalitu, bohužel ale zadarmo. Takže většinou stejně skončíme u toho nejlevnějšího, tedy nejde-li o auto nebo televizi. Kvůli nim se klidně otrávíme.
Nejhorší ovšem je, že bude ještě hůř. Jak vyplývá z oficiálních čísel, nutí nás hospodářská recese v kombinaci s vyšší DPH šetřit; spotřeba domácností klesla jen v letošním prvním čtvrtletí téměř o tři procenta. A nejvíc se to týká právě potravin, jejichž maloobchodní prodej setrvale klesá. Podle hypermarketů navíc stále více lidí nakupuje stále levnější potraviny.
Což možná vysvětluje fakt, že většina tuzemských obchodů s jídlem vypadá, jako by v nich ČT točila pokračování Ženy za pultem. Nejsem prognostik velikosti Miroslava Kalouska, ale skoro bych se vsadil, že další zvýšení DPH od příštího roku situaci příliš nezlepší. A jestli se náhodou pletu, zavolám Kalouskovi, že mi může zavolat a říct pár moudrých kamarádských slov. Člověk by se neměl bát pravdy, ne?
To vše ale bohužel znamená, že už brzy budeme zřejmě muset pro jedlé potraviny jezdit do Německa i my, Pražané, nejen příhraniční. Můžete totiž hypermarkety, co nám prodávají zkažené maso nebo v nich místo prodavačům daří myším, vinit, z čeho chcete, jedno jim ale upřít nelze: znají naše spotřební preference mnohem lépe než my, třebaže si to neradi přiznáváme.
Ostatně právě proto najdete v regálech hypermarketů tolik křehčených kuřat, šizených baget, salámu bez salámu a obecně nepotravinového sortimentu vůbec; jsou prostě nejlevnější. Většiny tuzemských hypermarketů se samozřejmě pokles zájmu o kvalitnější potraviny nijak netkne, odjakživa totiž prodávají jen to nejhorší.
Co ale těch pár, které stále drží byť velmi omezený sortiment kvalitnějších zahraničních uzenin, sýrů či vín? Až zjistí, že se nás ještě víc inspiruje magickým uměním Jiřího Babicy, takže stejně jako on svedeme například houbovku uvařit bez hub… Protože jak víme už z dob největší slávy Václava Klause, nic není rychlejší než neviditelná ruka trhu. Ano, bude to peklo!
Ve vyspělém světě samozřejmě můžete místo do hypermarketu zajít na trh nebo k malým místním prodejcům, jak to znáte z Německa, Rakouska, Francie či Itálie. V Česku ale něco takového téměř neexistuje: například farmářské trhy jsou převážně špatný vtip po česku a malé obchody vesměs nabízí ještě horší kvalitu než hypermarkety. Možná už brzy budeme i na Babicu vzpomínat jako na lepší časy.
