Snad jednou vyhladovíme berňák natolik, že přestane zvyšovat daně
Platy ještě mírňounce rostou (ty nadprůměrné), dva milióny důchodců naopak chudnou (hlavně o hodnotu daňové inflace), bezdomovci marně natahují dlaň a tisíce středních firem (od dvoumiliónového hrubého zisku výše) se (virtuálně) stěhují, nebo alespoň plánují následovat ty velké do zemí (často evropských jako Kypr či Nizozemsko), kde mají konkurenceschopné berní úřady a menší byrokracii. Ekonomický růst se pomalu a jistě konsoliduje směrem k nule a krize, byť nestejně, postihuje všechny vrstvy obyvatel.
Jen financministr a jeho náměstek se diví, že letošní zvýšená (spotřební) sazba DPH snížila konzum a státní kasa nevybrala víc než loni. Odkdy nemá zdražování vliv na spotřebu? U nás ne, u nás je ve hře mnoho neměřitelných faktorů, rce loajální náměstek. Ne nadarmo máme krásné české úsloví: laik žasne a odborník se diví.
A přece jen má pan náměstek kouzlem nechtěného v něčem pravdu, pravdu neměřitelných faktorů. Dnes si každý sobě ze statického společného koláče (HDP) ukrojí, jak umí. V řetězcích (postaru samoobsluha) se více krade a obchod také vymýšlí, jak na zákazníka. Plastové krabičky a obaly se stále zvětšují, ale čirá hmotnost toho, co je uvnitř, se naopak neznatelně snižuje. Kdo si všimne, že teď netto váha klesla z 90 na 80 g, kdo si vzpomene, že před pár lety bylo gramů ve stejně vypadající krabičce sto deset. Za stejnou cenu stále méně. Bojím se domyslet, kde to skončí.
Anebo opačný optický klam, sleva na zboží ve zdánlivě větším balení. A ještě lépe, zdražit pořádně a potom v akci snížit a dlouhodobě vyprodávat za cenu předchozí a plánovanou, než nastane čas na pár dní opět zdražit.
V restauraci vám také dnes často za stejný peníz nalijí do dvojky o půl deci méně a hospodští si stěžují, že přibývá konzumentů polovičních (dříve dětských) porcí. V jednom kempu jsem zjistil, že přestali podávat předkrmy, polévky i párky v rohlíku, o pečivu a hranolkách ani nemluvě. Chudáci děti, co z odporu k blahobytu nic hutnějšího nejedí. Zbývá už jen zmrzlina.
Všechno špatné je ovšem vždycky k něčemu dobré. Když blahobyt nebude, děti si přestanou vybírat. Vysoké spotřební daně sníží zbytečnou spotřebu, a tím i přebytečné tuky. Budeme víc chodit, budeme čilejší, budeme lépe přemýšlet. Zvýší se kreativní české účetnictví a nezdaněné peníze se budou stále rychleji točit v ekonomickém podzemí.
A kdybychom tak ještě pořádně omezili astronomicky zdaněné kuřivo, alkohol i benzín, vyhladovíme berňák natolik, že možná, dá-li pámbu, začne reformovat sebe a přestane zvyšovat daně.
