Výzva všem sovám: Nenechme se ovládat ranními ptáčaty!
Jsem noční pták. Nejvíc elánu mám o půlnoci, chodím spát ve tři a vstávání před devátou nenávidím. Jelikož svět ovládají už od Marie Terezie ranní ptáčata, se současnou společností se jaksi od rána do večera míjím.
V restauraci si nikdy nemůžu dát snídani, protože už je dvě hodiny neservírují. O snídaních v hotelu si hned po probuzení nechávám vyprávět od kolegů. Skoro nikdy jsem neviděl svoje děti odcházet do školy.
Při odjezdu do práce je moje auto jediné v ulici. Při návratu není v okruhu tří kilometrů žádné volné místo, protože všichni už se dávno vrátili, a někteří stihli dokonce i výlet na brusle.
Když už jsme u těch bruslí, nechápu, proč se všechny stezky pro cyklisty a bruslaře nestaví povinně s umělým osvětlením. Nedávno jsem vyrazil na kolo hned po práci a v lese je to potmě fakt nebezpečné.
S některými kolegy v práci si hned po ránu nemůžu promluvit, protože odešli na oběd. Se mnou na jídlo nikdo nechce chodit, navečer totiž už mají z poledního menu jenom saláty.
Jednou jsem v práci volal kolegovi. Ten se na mě obořil, jestli jsem nezešílel a proč ho budím v noci.
Od vysoké školy jsem nebyl u lékaře. Všichni říkají, že nejlepší je tam přijít hned ráno, jenomže v pět chodím teprve spát. Jednou jsem telefonoval sestřičce a zjišťoval, jestli můžu přijít po práci. Odpověděla, že to není žádný problém, ordinují až do čtvrt na čtyři. Tak jsem to stihl v pauze na oběd. Mimochodem, víte, jak sestřičky v nemocnici ráno chodí měřit teplotu? Tak to by měl být trestný čin.
Ze slušné konverzace bych úplně vyloučil větu Vstávej, venku je krásně a pořekadlo Ranní ptáče dál doskáče by slušní lékaři měli prohlásit za pavědecký blábol.
Je mně také záhadou, jak lidé přišli k řidičákům, pasům a občanským průkazům. Já když na ty úřady přijdu po práci, mají zhasnuto, a dokonce i uklízečky mají dávno po šichtě.
Rád čtu. Na knihách oceňuju, že se dají číst i jindy než od 6.30 do 16.15. Miluju benzínové pumpy a Tesco, protože tam nikdy nezavírají.
Vzpomínám na studentské časy, kdy jsem si mohl popovídat s kamarády. Teď když za nimi přijdu do hospody, všichni jsou už opilí a zrovna platí.
A všem těm romantikům, co milují zpěv ptáků a východ slunce, bych rád vzkázal: Vůbec nevíte, jak krásné je spící město, prázdná magistrála a vypnuté semafory!
