Když se něco ukradne, má se to vrátit
Diskuse o církevních restitucích, kterou ostře nastartovala sociální demokracie, je úplně nesmyslná. Copak je důležité, zda je okradený sympatický?
Když poslouchám v mediích nejrůznější kritiky církevních restitucí, připadám si jak v padesátých letech. Nebo jako v Blbákově. Diskuse je úplně nesmyslná, patafyzická, a díky tomu, že si na ní začala předvolební polívčičku sociální demokracie, i poměrně nechutná. V pátek v ČT diskusi ještě vyostřila spisovatelka Lenka Procházková, která vysvětlovala, že církev je tak nesympatická, že jí netřeba něco vracet.
Ano, církve obecně a katolická zvlášť jsou i mně velmi nesympatické. To však nijak nesouvisí s tím, že ty církve - a katolická zvlášť - byly bolševikem normálně okradeny. A že - protože když se něco ukradne, má se to vrátit - máme my, naše generace, primární mravní povinnost ten ukradený majetek vrátit.
Bez ohledu na to, že bychom za ty peníze mohli koupit třeba další Pandury, které nepotřebujeme, nebo pár letadel Casa, která taky nepotřebujeme, a která navíc nelétají. Imperativ nápravy škody, nápravy zločinu, je neokecatelný. Přesto si z myšlenky, že bychom si církvím ukradený majetek měli nechat, protože jsou flanďáci nesympatičtí, udělali sociální demokrati volební tahák.
Proto prosím celou Policii ČR, aby, až Sobotkovi nebo Škromachovi někdo ukradne auto, důsledně sabotovali jakékoliv vyšetřování té krádeže a učinili kroky, aby se ukradené auto sociálně demokratického papaláše nikdy nevrátilo zpět původnímu majiteli. Socani jsou totiž ještě o poznání nesympatičtější než katolická církev.
