Chytrým vše chytré. Co říct spisovateli, kterého rozčilují moderní technologie?
Nevím, jak moc se blondýnkám líbí vtipy o blondýnkách nebo policajtům o policajtech, ale uživatelé moderních technologií milují, když si někdo tropí legraci z nich. Nebo když z nich rovnou udělá polosvéprávné pitomce. Jinak si neumím vysvětlit nadšení, jež v Česku na Facebooku zavládlo poté, co hned několik českých webů přineslo ukázky z článku italského spisovatele Umberta Eca pro jeden italský časopis.
Kdo náhodou neví, pro něj stručná rekapitulace. Eca rozčilují lidé, kteří svými mobily zachycují události, jimž jsou přítomni. Popisuje několik příkladů, kdy se s nimi setkal na akcích, kde vystupoval, a kdy ho lidé mačkající spouště fotoaparátů oslnili blesky fotografů: „Prakticky neměli zájem o to, co se říkalo, chtěli jen událost zaznamenat, aby ji snad umístili na YouTube. Neměli zájem pochopit, co se říkalo, ale jen chtěli zachytit svou kamerou či fotoaparátem to, co mohli vidět svýma očima,“ píše Eco.
Italský spisovatel mě zklamal tím, jak je banální a povrchní. Došel si pro laciný potlesk publika větou: „Chytré mobily nás připravují o prožitky.“ A potlesku se mu dostalo. Přitom tento postřeh není nijak originální. Že člověk zaznamenává své prožitky a pocity, je součástí jeho přirozenosti. Dělal to vždycky v historii.
Eco vyčítá majitelům fotoaparátů či mobilních telefonů, že si přítomnost neužívají, ale neustále ji nějak zaznamenávají, nebo alespoň přemýšlejí o tom, jak ji zachytit. Jenže zrovna tak bychom mohli vyčítat spisovatelům, že své prožitky bez přestávky v hlavě proměňují v příběhy, věty a slova. „Jsou zjevně odsouzeni k tomu, aby zapomněli to, co jen den předtím zachytili,“ píše Eco o fotografech. Nemůžeme totéž říct o spisovatelích? Nezapomínají kvůli sepisování svých textů prožívat naplno a nerušeně své životy?
Narodili jsme se s touhou zachytit nezachytitelné. Ať lidé v historii malovali, psali, fotografovali … a teď dělají od všeho trochu se svými mobilními telefony, znamená to jen a jen to, že bojují s utíkajícím časem. Pořizují momentky přítomnosti a doufají, že je učiní součástí historie. Ne všichni to děláme stejně dobře, protože každý jsme byli obdařeni jinou mírou talentu, touhy a pracovitosti. Ale lidská přirozenost je stále stejná. Co se mění, jsou technické prostředky a možnosti.
Zajímalo by mě, kolik lidí si Ecovo intelektuální cvičení přečetlo na papíře. Pár desítek tisíc Italů? Každopádně to byl nepatrný zlomek těch, kteří jeho text „lajkovali“ či sdíleli na obrazovkách počítačů, tabletů nebo oněch vyplísněných chytrých telefonů. Tam jsem ukázky z Ecova článku ostatně četl i já.
Dělá to můj prožitek – negativní, jak vidno – z jeho myšlenek menší? Mimochodem, minulý týden vyšly v Guardianu výsledky studie, podle níž lidé čtou víc než kdykoliv v minulosti. Poprvé od padesátých let se obrátil trend a dnešní teenageři toho přečtou víc než ti z předešlé generace. Nemělo by to spisovatele slavného jména a velkého talentu těšit?
Umberto Eco soudí majitele chytrých telefonů podle několika pitomců, kteří nedbali jeho přání a fotografovali ho na veřejnosti. Je to stejné, jako kdybychom soudili spisovatele podle každého, kdo umí načmárat pár slov na papír. Jestliže dnes v civilizovaných zemích vlastní chytré telefony padesát procent lidí a web používá přes sedmdesát procent populace, těžko o nich můžeme vyslovovat jakékoliv paušální soudy. Gaussova křivka funguje a mezi majiteli smartphonů jsou lidé chytří i hloupí, talentovaní i bez talentu.
Ano, je téměř jisté, že moderní technologie proměňují svět a mění i to, jak my lidé přemýšlíme. Není vyloučeno ani to, že nás mění k horšímu, byť o tom osobně pochybuji. Ale pokud ano, určitě to nebude tak jednoduché a povrchně atraktivní, jak to popsal kdysi brilantní spisovatel.
