Naše školství podle Heinricha Himmlera
Blížící se začátek školního roku mi připomněl, jak jsem onehdy četl, že naše školství žáky zbytečně přetěžuje znalostmi, jež nikdy nebudou potřebovat.
Staří Řekové, Ohmův zákon, Darwin, Robespierre a další haraburdí, které je přece budoucím manažerům, tenistům, lobbyistům ..., a hlavně konzumentům trendů a slev úplně k ničemu. A někdy dokonce může odvádět od mnohem důležitějších zájmů, jako třeba, co zrovna dělá Iveta Bartošová, jak nejlépe zhubnout nebo jaká značka vozu je nejvíc in.
V osvobozování dětí od zbytečných vědomostí jsme sice už ušli pořádný kus cesty, například o křesťanských a antických kořenech naší civilizace se toho žák moc nedoví — ve srovnání s výukou v časech monarchie nebo první republiky. Pořád ale je co vylepšovat.
Podle reformátorů je také chybou, že škola žákům předává hotové pravdy a řešení, když si místo toho mohou hledat na internetu a Facebooku, co zajímá je samotné. Další chybou je, že učitelé obvykle vyžadují pořádek, systém a kázeň, čímž ubíjejí přirozenou tvořivost.
Ne: Žák se nemá ve škole učit, tím méně pak podléhat nějakým autoritám, protože to ho deformuje. Má tam hlavně brouzdat na internetu, diskutovat, cvičit se v prosazování vlastních názorů a tvořit. A vůbec nejlepší bude, když si svůj učební plán sestaví sám.
Úplně to vidím před sebou. Sedmileté dítě usoudí, že nejužitečnější pro jeho další rozvoj bude orientovat se v nabídce počítačových her, o pár let později si k tomu naloží znalost fotbalových výsledků, aby se v posledních ročnících školy stal uznávaným expertem na pornografické servery. Občas při tom může v rámci tvůrčích školních diskusí profackovat učitele, který nešetrně naznačí, že znalost čtení, psaní, násobilky a dělení možná občas také není k zahození.
Ostatně, kdyby ho přece jen zajímalo něco vážnějšího, je tu Google. Ano, ten vynález, jenž třeba na otázku, kdo to byl Faëthón, odpoví, že jde o typ volkswagenu, značku deštníků, firmu pronajímající automobily nebo jméno hotelu. Vidíte, takových užitečných informací! Někde vzadu se možná krčí i sdělení, že je to postava z antické mytologie.
Přiznám se, že mívám občas divné myšlenkové pochody, ale nějak jsem si při četbě o zbytečnosti „biflování“ vzpomněl na výrok Reichsführera SS Heinricha Himmlera — a že to byl nějaký pedagog: „Úplně stačí, když se naučí počítat do sta. Znalost psaní není žádoucí.“
Pravda, on chtěl od zbytečných vědomostí osvobodit pouze příslušníky poražených národů, kteří měli sloužit jako levná pracovní síla. Naši reformátoři to sice neříkají tak natvrdo, konečný výsledek by ale byl dost podobný.
Je to jen naivita, snaha upoutat „neortodoxními“ názory pozornost médií, nebo dalekosáhlejší záměr? Rád bych věřil, že to první — těžko ale nepomyslet na to, že stát, kde je volič nevzdělaný a omezený, těžko nazývat demokracií. Zoufalá úroveň všeobecných znalostí v zemích, kde už na cestě k této nové, svobodné a radostné škole bez učení pokročili dál, by měla být mementem.
Ano, učitelé dnes opravdu do žáků hustí věci, jež nejspíš nezanedbatelná část z nich nikdy nepoužije. Jsou to však zároveň věci, s nimiž by mnozí z nich sami od sebe nejspíš nikdy nepřišli do styku. A přitom věci, které rozšiřují obzor a na nichž se dá stavět, stupně, z nichž je vidět za další obzory. Věci, bez jejichž znalosti se sice také dá diskutovat a být tvůrčí — ale je to spíš blábol a parodie na tvorbu.
Chyba není v tom, že děti se toho učí moc, chyba je v tom, že tuto šanci nemalá část z nich nevyužije. Ale nemohou říkat, že ji nedostaly.
Až si žáci sami budou určovat studijní programy, tahle šance definitivně zmizí. Nakonec se nejspíš vrátíme do stavu, kdy uvědomělá elita se o vzdělání svých potomků postará sama, zatímco plebs si bude hrát na radostnou školu, aby po jejím vychození mohl stejně radostně nastoupit místa nádeníků.
Nebo oněch Himmlerových otroků.
