Co mám dělat, když mi s předsedou vlády dochází trpělivost?
Ne, já se opravdu nechci stydět za svého premiéra. Ale ten parchant na tom prostě trvá!
Vážený pane premiére,
dovolte, abych Vás předem tohoto dopisu ubezpečil, že proti Vám osobně nic nemám, a dokonce ani proti Vaší straně. Byť si myslím, že v ní na důležitých místech sedí pár pěkných hajzlů, ale tím se od ostatních stran nijak neliší. Takže, pojďme si to říct hned na začátek. Nic osobního, jo?
Díky tomu, že jsme si to vyjasnili, bych rád řekl, že úroveň pohrdání, kterou k vám momentálně cítím, je překvapivá dokonce i pro mne. A nesouvisí to ani s tím, že jste předsedou vlády, o které nemám vůbec nejlepší mínění, což říkám jako člověk, který se na jejím zvolení podílel … Ne, ok, kecal jsem, teď když, nad tím přemýšlím, je to vlastně dost osobní.
Víte, chápu Váš projev na zahájení Mezinárodního strojírenského veletrhu jako veskrze politický. Jste člověk, který celý svůj dospělý život nedělal nic užitečného, pokud za něco užitečného nepovažujeme politiku. Vaše vzdělání není také, poměřováno dnešními měřítky a zcela objektivně vzato, nic moc. Máte předrevoluční titul RNDr. z oboru, kterému jste se už později nikdy prakticky nevěnoval. Váš rozhled je omezený, nenašel jsem nikde zmínku o tom, že byste se od roku 1992, kdy jste se stal kariérním politikem, někde nějak zásadním způsobem dovzdělával.
Asi jste nikde moc i sám o sobě necestoval a troufám si tvrdit, že posledních dvacet let je hlavním zdrojem Vašich informací o světě nějaká forma novinových výstřižků na dané téma plus stránky domácího zpravodajství v novinách, kde jste hledal hlavně zmínky o sobě. Prostě nic jiného než politiku, hlavně domácí, neznáte. A nemáte.
Takže – vlastně by mi Vás mělo být spíše líto. A u toho by asi zůstalo, kdybyste nepoužil ve zmíněném projevu termín „dalajlamismus“. Chápu, chcete být kámoš na Hradě, a protože o věci nic nevíte a nic si o ní nemyslíte a řekli Vám, že budete mluvit před průmyslníky, zkusil jste to, co umíte a na co máte. Tedy jako cvičená opice napodobovat hlášky Vašich chytřejších kolegů. A protože mluvíte s průmyslníky, říkat jim, co chtějí slyšet. Ale víte, pane premiére, oni to neslyšeli jen oni.
Rád bych Vám, pane premiére, řekl, že Vaše poznámky o „dalajlamismu“ považuji za ubohé, hnusné, nízké, hloupé, nevzdělané a trapné. A stejně nazírám i Vás. A je mi hluboce trapné, že něco jako Vy, osoba bez přesahu nejen intelektuálního, ale i lidského může dnes být premiérem země, kde žiju. A hluboce, ale opravdu hluboce se stydím, že jsem Vás spolupomáhal zvolit. Nejde teď jen o to, že bychom měli rozdílný názor na otázku Tibetu. Ostatně, ani můj názor není jistý a přesný.
Nevyvěšuji nikde vlajky, chápu, že Tibet je součástí Číny a jeho historie a kultura byly dnes už nevratně změněny, mimo jiné infrastrukturou, kterou Čína vytvořila. Možná není cesty zpátky, možná nemá smysl o tom ani přemýšlet, možná je Tibet jen folklór pro salónní levičáky v Evropě. Ale i kdybyste si to myslel, čekal bych, že minimálně zaznamenáte, že ten „dalajlamismus“, o kterém s takovým pohrdáním mluvíte, už letos vyprovokoval přes dvacet mnichů v samotném Tibetu, aby se upálili na protest proti tomu, jak je s jejich zemí a kulturou zacházeno. Nečekám, že proti tomu bude moje vláda protestovat. Speciálně pokud je v jejím čele někdo, jako jste Vy.
Nečekám, že to budete brát v potaz nebo se tím zabývat. Ale mám, sakra, právo čekat od předsedy své vlády, aby to alespoň věděl a vůči těmto lidem, „dalajlamistům“ v tom zjevně nejvroucnějším smyslu slova, se nechoval jako necitlivé prase.
Víte, pane premiére, tedy Vy to asi spíše nevíte, ale prostě jsou lidé, kteří dokáží pro své přesvědčení udělat opravdu hodně. Nemusíte s tím přesvědčením souhlasit, stejně jako s ním někdy nesouhlasím já, můžete být i proti formě, kterou své přesvědčení dávají najevo. Ale nevidím důvod, proč byste měl právě Vy, muž který v životě objektivně vzato nedokázal mnoho, jejich snahu a oběť zesměšňovat. Na to opravdu nemáte.
S pozdravem
Luděk Staněk
Sledujte Luďka Staňka na Twitteru »
