Causa metanol: jak moc chlastá český národ?
V souvislosti se sérií otrav metylalkoholem se porůznu v médiích objevily statistické informace věnované tomu, jak moc se u nás pije. Údajně jsme ve spotřebě alkoholu první ve světě. Nebo čtvrtí. Nebo čtvrtí mezi „vyspělými zeměmi“. Informace je občas uváděna titulky typu: „Češi první ve spotřebě alkoholu.“
Přiznám se, že při čtení těchto zpráv se mne zmocňuje nezvládnutelný šovinismus. Co to znamená „vyspělé země“? Jak se spotřeba měří? Počítají se jen ti, kteří se při sčítání lidu přihlásili k české národnosti? Nebo všichni občané České republiky? Nebo (což mi připadá pravděpodobné) se vezme v potaz spotřeba alkoholu v ČR a rozpočítá se mezi občany ČR, ačkoli někteří z nich chlastají v cizině, a naopak u nás chlastá spousta těch, kteří jsou tu jako turisté, nebo ještě spíš tak říkajíc načerno?
Na první pohled to vypadá jako nelítostná sebekritika. To je zvláštní: když jde například o připomínání masových zločinů spáchaných na českém území Čechy bezprostředně po konci druhé světové války, mluví se o „sebemrskačství“. Tohle snad sebemrskačství není?
Ovšemže není. Jako každá přehnaná a zároveň neadresná „sebekritika“. Je velká otázka, jsme-li největší ochlastové na světě. Je nicméně zjevné, že se u nás chlastá víc, než je zdrávo, a že trend je nejspíš vzestupný. To se podepisuje na větší poptávce po alkoholu, v první řadě po „cenově dostupném“, a příležitost pak dělá v nynějším případě něco víc než zloděje.
Kdo je vinen, vědí ústavní činitelé i lid už předem: „systém“ („Je zjevné, že otravy metylalkoholem jsou výsledkem systémové chyby,“ píše ve včerejší MfD senátorka Doupovcová), stát, koalice. Vláda, ministři (zvláštní pozornost je přitom věnována ministru Kalouskovi).
Ne že by systém, stát, vláda, koalice byly v problému, jejž dnes máme, bez chyby a vady. Jen bych prosil zohlednit, že systém a stát nemohou chlastat, a i kdyby se vláda a všichni ministři, včetně ministra Kalouska, který bývá obviňován z mimořádné náklonnosti ke skleničce, sebevíc snažili, s průměrnou spotřebou ani nehnou.
Z hromadné sebekritiky je tedy těžké si vyvodit něco jiného než: chlastá se u nás sice moc, ale může za to systém, stát, koalice, vláda a ministři. Tomu se říká sebekritika po Česku.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
