Skončila prohibice... No a co?
Od včerejška už se zase může prodávat tvrdý alkohol, což se stalo na sociálních sítích tématem číslo jedna - alespoň tedy co se mých facebookových přátel týče. Přicházeli jeden po druhém s rádoby originálním vyjádřením nadšení, že "chlastání" bude zase jako dřív. Je fakt, že opít se pivem je trochu na dlouhé lokte.
Celé "haló" kolem ani ne dvoutýdenního období zákazu tvrdého alkoholu mě nutí k zamyšlení. Obrečeli jsme začátek, hystericky prožívali a řešili průběh a jak šílení oslavujeme konec prohibičních dní. Ptám se: Proč?
Když vypukne celostátní pátrání po zmizelém dítěti, na Facebooku tuhle zprávu sdílí sem tam někdo. K prohibici měli tendenci se vyjádřit snad všichni, kdo umí mluvit a psát.
Přitom většina fandů tvrdého alkoholu měla jistě doma zásoby. Kdo hodně chtěl, věřím, že i v krutých dobách prohibice někdě sehnal flašku "podpultovku". A my, kterým stačí stará dobrá česká pivní klasika, jsme omezení nepocítili vůbec. Tak nač ten povyk? Kde se vzala ta panika?
Jediný důvod ke znepokojení měly podniky, jejichž existence je o prodej alkoholu všeho druhu opřená. Bohužel se ale zdá, že kromě chodu barů a hospod nevydrží bez panáka, míchaných koktejlů a řádné víkendové "vožíračky" ani český národ.
Jen já a mně podobní budeme dál v něčích očích možná zaostale žít v neoficiální osobní prohibici stejně jako před aférou s metanolem. A věřte, že nám to bude i nadále vyhovovat.
