Stále pohádkovější svět Václava Klause aneb když se profesor trochu zblázní
Prezident Václav Klaus cítí, že se jeho bolestivá desetiletá mise na Hradě chýlí ke konci, a tak se – podobně jako většina velikánů typu Jiřího Paroubka – snaží na poslední chvíli o vlastní intelektuální dědictví.
A zvlášť, co jsme ruzyňské letiště pojmenovali po jeho věčném sokovi Václavu Havlovi, takže na chudáka Klause teď zbývá ponižující pardubický plácek, kam létají spíš chudší Rusové. Nám, hloupým poddaným, proto profesor píše dětské cestopisy, Evropské unii radí s rozpadem eura a OSN s řešením světových konfliktů.
Ve všem tom mentálním přetlaku lze vystopovat jeden pojící myšlenkový proud: svět by se měl poučit od nás, Čechů. A nejlépe ode mě, Václava Klause. Podívejte se třeba na latinskoamerické Vánoce, jež prezident zahlédl z letadla na jedné ze svých předvánočních cest! Ti lidé tam mají stejný vánoční stromek jako my, ale nemají k němu venku sníh! Jak je to sakra možné?! To nikdy nebyli v Krkonoších?
Ještě lepší je ale Klausovo poradenství s rušením evropské měnové unie podle československého vzoru. Proč by zrušení eura měl být problém, když si kdysi – snad kromě spekulantů - nikdo ani nevšiml zrušení československé koruny? Proč mu nikdo z těch autokratických hlavounů EU nezavolá na Hrad a nezeptá se? Copak nemají jeho telefonní číslo?
„Hájku, kde zase jste??!! Nechte těch kravin s opicemi, zavolejte Brusel a dejte jim ho! Čekám u sebe v kanceláři!“
Nevadí, že v Československu žilo patnáct milionů lidí, naše tehdejší bankovní a obchodní transakce objemem připomínaly Botswanu a společná koruna se hodnotou i významem ze všeho nejvíc blížila papíru, který většina z nás používá hlavně na WC. Čímž samozřejmě nechci nijak snižovat význam toaletního papíru - bez něj bychom skutečně byli v Africe. Prostě jsme rozřízli naši milovanou korunu, a svět se taky točil dál! Proč ne euro?
Anebo světové válečné a občanské konflikty. „Když se před dvaceti lety dělilo Československo a situace byla pro mnohé z nás emočně vypjatá a bolestná, nikoho z našich politiků (hehe: MĚ!) ani nenapadlo, že by se problém měl vyřešit jinak než mírovou cestou,“ zamyslel se nedávno Klaus v OSN v narážce na zahraniční mise včetně Libye. „Intervence zablokuje spontánní procesy, které by v regionu nastolily stabilitu…“
Ano, jistě! Myslím, že zvlášť Muammar Kaddáfí na sklonku života dohlížel na spontánní proces nastolující stabilitu, jemuž obvykle říkáme genocida vlastního obyvatelstva. Člověk musí Klause upřímně obdivovat, kam až to na Hradě mentálně dopracoval: srovnávat nejhorší díry světa s kulturně, (ne)nábožensky, sociálně i ekonomicky homogenním Československem, kde navíc máme holubičí tradici válčit jen v hospodě? Vlastně se ani nedivím, že prezident hledal v Jižní Americe na Vánoce sníh.
Nemám Klause za pitomce, přinejmenším ne vedle jiných politiků. Obávám se jen, že se mu na Hradě přihodilo to nejhorší, co může kohokoli z nás v životě potkat: obklopte se stejně smýšlejícími lidmi, kteří vám budou den co den strkat hlavu víte kam (a teď to myslím pouze metaforicky, nikoli sexuálně!), a budete sníh hledat i v zapnuté troubě.
Možná je to celé tím, že Klaus kolem sebe stvořil nezdravě mužské prostředí. A jak víme, když muži dají hlavy dohromady, končí to obvykle válkou nebo metanolem. Pusťte ale mezi nás ženu, a je všem iracionálním nesmyslům konec. Představte si, že jste třeba muslim a plánujete se odpálit v nákupním centru. Když budete mít manželku, nejspíš uslyšíte: „Zbláznil ses?! Radši mi tam kup nějaké značkové šminky! A kdo bude platit leasing, až se odpálíš?“ Ryze mužský kruh vás nejspíš posadí do letadla letícího na Dvojčata.
