Josef Dněprostroj a atentát na Klause
Autorem simulovaného útoku na prezidenta Klause byl šestadvacetiletý dělník Pavel Vondrouš. Smýšlením komunista, komunisté se k němu zatím moc nehlásí. Poté, co z místa své exhibice bez problémů odešel, a těsně před tím, než ho zadrželi policisté, stačil poskytnout rozhovor médiím.
Vysvětlil v něm motivy svého konání: lid úpí a politici jsou vůči jeho nářku hluší. Tedy něco v duchu Slávka Popelky (kdo se na něho ještě pamatuje!) nebo Romana Smetany. Něco podobného říkal ostatně i odborový předák Zavadil v sobotu v Právu.
Klaus měl štěstí. V roce 1923 spáchal devatenáctiletý Josef Šoupal, „anarchokomunista“, k němuž se tehdejší komunisté taky moc nehlásili, atentát na ministra financí Aloise Rašína. Měl ovšem skutečný revolver a pevnou ruku: ministr na následky svého zranění za měsíc a půl zemřel.
Rašín nebyl vzděláním ekonom a prosazoval politiku tvrdých úspor. V tom se podobal Miroslavu Kalouskovi. Je tedy otázka, proč si pan Vondrouš nevybral jako cíl právě jeho. Odpověď je myslím snadná: bál se, že dostane pár facek.
Atentátník, v tomto případě skutečný, mluvil podobně jako Vondrouš: „Mířil jsem na člověka, jenž šel tvrdě přes lidské hoře a slzy, ale chtěl jsem zasáhnout to, co reprezentoval.“ Rozdíl je v druhu zbraně a v tom, že první míří na kapitalismus, druhá na politiky jako třídu.
Šoupal opustil kriminál někdy za protektorátu, zemřel v roce 1959. Jeden můj někdejší kolega z práce, který pocházel jako on z Havlíčkova Brodu, tvrdil, že se dal pohřbít pod jménem Josef Dněprostroj. Myslil jsem si, že si dělá srandu, ale asi ne: to jméno prý atentátník vždycky toužil mít.
Pan Vondrouš by měl být nějak potrestán. Zavřít se ho asi nepovede. Nejlepší by bylo pětadvacet na holou – takový trest bohužel náš právní řád nezná.
Prý selhala prezidentská ochranka. Asi je to pravda. Ale hlavní selhání je stejně jinde. ČR (a nejen ona) prochází nepříjemnou hospodářskou krizí. Nechci ji bagatelizovat a nemyslím si, že by vláda neměla být za způsob, jak jí čelí, kritizována.
Ale stejně: hlavní problém je v bezohledných politických mrchožroutech, kteří situace zneužívají k tomu, aby lidi přesvědčili, že trpí zcela nesnesitelně a nemohou to už vydržet. A v nemalém počtu pitomců, kteří jim to rádi uvěří. Dřív nebo později z jejich řad vzejde nějaký Dněprostroj. A ten už bude tentokrát zase střílet ostrými.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
