Zatkli Marka Dalíka. Kluka, co nikdy nic nevydělal
Tak se stalo, o co se dobře informovaní lidé už několik měsíců sázeli: policie sebrala Marka Dalíka, někdejšího lobbistu bývalého premiéra a šéfa ODS Mirka Topolánka. Ten mimochodem ve zmíněné sázce figuruje jako druhý adept na tepláky.
Podle pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové, pro niž je to po Davidu Rathovi další hluboký zásek do nejvyšší politiky, zatčení souvisí s vleklou kauzou nákupu armádních transportérů Pandur. Dalík, obviněný nyní z podvodu, si měl tehdy říct o téměř půl miliardy korun, přestože nemohl tendr ovlivnit.
Zatčení Dalíka vůbec není dobrou zprávou pro ODS, stranu v rozkladu. A nejen proto, že je krátce před volbami, v nichž hrdě spěje k další prohře. Dalík sice v ODS de facto skončil s bizarním politickým pádem Topolánka těsně před volbami v roce 2010, kdy se bodrý Valach znovu příliš myšlenkově odvázal při focení pro gay magazín, angažmá Bradáčové v jeho kauze však vede i k současnému vedení ODS – přinejmenším z pohledu veřejnosti.
Právě ODS vedená premiérem Petrem Nečasem totiž dělala vše proti jejímu jmenování vrchní státní zástupkyní, aniž kdy sdělila věrohodné důvody. Krátce předtím navíc Nečas vyměnil populárního ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila za neznámého Pavla Blažka, jenž pak kvůli (ne)jmenování Bradáčové denně páchal v TV veřejnou sebevraždu. A vůbec ne jen proto, že brněnský právník nemluví česky.
Šéf ODS údajně Blažka požádal o pozdržení jmenování Bradáčové s tím, že mu shora dodají lepší noty. Jenže nedodali. Blažkovi tak nakonec nezbylo nic jiného než ambiciózní Bradáčovou jmenovat. Ovšem s oprávněným pocitem veřejnosti, že jeho strana nejdřív udělala všechno pro to, aby se tak nestalo. Nyní stejná žena nechá zatknout někdejšího vrchního lobbistu ODS. Myslím, že to z hlediska reklamního potenciálu trumfuje i prázdné ruce hlavounů ODS na předvolebních billboardech, jinak jistě skvělý nápad.
Případ Dalík ale demaskuje i něco jiného: dlouhodobý maskovaný odpor dvou největších stran — ODS a ČSSD — k zákonu o prokazování majetku. Celkem logicky: právě jejich hlavouni a lobbisté, kteří se přes dvacet let drží u vlády, a tudíž i největších zakázek, by dávno dělali v Litoměřicích společnost Rathovi, protože by nikdy neprokázali, odkud vzali velké peníze na auta, vily a jachty.
Ani v Česku, v jistém ohledu stále zemi fantastických možností východního střihu, totiž nemůžete veřejně říct: „Tohle maserati je za pandury, vila v Toskánsku za ČEZ a jachta za gripeny.“ Chudák „Dave“ Rath by pak ve vězení nemusel kvůli osamění psát chlapecky uplakané knihy. Přinejmenším na vycházkovém dvorku by měl velmi bohatou společnost.
Zatčením Dalíka, jenž vždy trpěl rozporem mezi skutečnými a deklarovanými příjmy jako málokdo, zatím končí jedna pohádka. Další – a zdaleka ne jedna — ale možná začne už záhy. Policie totiž údajně chtěla Dalíka pod zámkem hlavně proto, aby se trochu uvolnil a rozpovídal. A jak jsem slyšel, nemá to být o toskánském víně ani steaku.
