Politické strany jdou do boje. Co se dá čekat od víkendových voleb
Dnes začaly volby do krajských samospráv. Zároveň se obměňuje třetina Senátu. Předseda ČSSD prohlásil, že to budou volby o důvěře vládě. Tak byla taky nastavena volební kampaň ČSSD. Snad by bylo přesnější říci, že to budou také, v druhém plánu, volby o důvěře veřejnosti v současnou vládu. Jinak to má ráz jakési maniakální posedlosti: další osud ČSSD přece nezávisí na tom, zda vláda padne teď, nebo později. Jednou padne každá vláda.
Pokud jde o možné výsledky, jsou odhady dosavadních průzkumů v tom či onom dosti rozdílné, v základním trendu se ovšem shodují:
Vede ČSSD, ale proti posledním volbám ztratila.
Trochu ztratila i ODS, její poslední výsledek byl špatný, přesto zůstává (pořád ještě) silnou stranou. Posílili komunisté, ten zisk je relativní, protože zároveň ztratily obě strany, co byly před nimi. Nicméně se zdá, že by na Liberecku a na Ústecku mohli vyhrát.
Jediný, kdo za všech okolností uspěje, je TOP09: v době posledních krajských voleb totiž ještě neexistovala, a proto nemohla ani kandidovat.
Taky se nedá očekávat, že by případný neúspěch ČSSD byl drtivý. Bude to neúspěch jen ve srovnání s vysokou laťkou, nastavenou před čtyřmi roky. Na jejím silném postavení v regionech se nejspíš nic až tak podstatného nezmění.
ODS asi na volbách zase prodělá. Ne tolik jako minule (tehdy přišla následně o všechny hejtmanské posty). Zda se jí podaří po těchto volbách vůbec nějaký získat, je ve hvězdách.
Něco podobného lze očekávat i v souběžných senátních volbách: ODS obhajuje čtrnáct mandátů, je nepředstavitelné, že by se jí to mohlo povést. U ČSSD je naopak otázka, zda se jí nepodaří dosáhnout opět absolutní většiny v Senátu.
ODS si za to může sama. Problém není v první řadě v tom, že je nejsilnější vládní stranou v době krize, a proto nese za vládnutí největší zodpovědnost. Nýbrž v tom, že je vnitřně rozpolcená, že v ní probíhá latentní a špatně skrývaný vnitrostranický převrat, inspirovaný (všimněte si, že nepíši dirigovaný) z Hradu.
Předseda strany nejenže nebyl schopen postavit proti Klausovi žádnou nosnou vizi – některé, např. realismus a umírněnost proti fundamentalismu a fanatismu, se nabízejí jaksi samy od sebe. To je v postklausovské ODS ostatně chronický problém. Nýbrž ani není schopen, jak se zdá, dělat vůči němu jinou politiku než politiku ústupků a slabosti. Jak v této situaci může stranu volit normální volič! Neví přece vůbec, co vlastně volí.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
