Pravice volby neprohrála. Žádná v Česku totiž není
Volební výsledky jsou vydávány za drtivou (byť snadno předvídatelnou) porážku pravice, jenže to není pravda. U nás totiž žádná viditelná pravice neexistuje. A při hlubším pohledu zjistíme, že nejde ani o vítězství levice. Ve skutečnosti jsou jen výrazem čirého zoufalství těch, kteří ještě chodí k urnám.
Jásot levice (nejsilnější ze strany komunistů) je celkem pochopitelný, nelze si ale nevšimnout, že pro to nemuseli dělat nic víc, než být zticha. Takzvaná pravice jim vítězství přihrála takovým způsobem, že je to až neuvěřitelné: buď jsou politikové vládní koalice ještě hluboko pod úrovní tuposti, která je u politiků běžná, nebo to dělají schválně - nebo už jsou za vodou tak daleko, že jediná jejich starost je péče o zájmy jejich loutkovodičů.
Dlouhou sérii průšvihů a skandálů netřeba připomínat. A operetní uvěznění jediného výše postaveného korupčníka od konkurence (z hlediska celkových rozměrů korupce u nás spíš břídila) mohou za boj s úplatkářstvím považovat snad opravdu jen tyto bytosti, kterým lid trefně začal říkat vepřové hlavy. V konečném výsledku tak kauza Rath upřímnost boje s korupcí takzvané pravice spíš ještě víc zpochybnila.
Zapomeňme na chvíli na problémovost a schématičnost pravolevého vidění politické scény a připomeňme si ve stručnosti, co by skutečná pravice měla chtít: malý stát, malé daně, osobní svobody, podpora střední třídy, důraz na tradiční hodnoty.
Začněme od konce: vyčítat naší pseudopravici to, že neoperuje s tradičními hodnotami, by bylo nespravedlivé - žádné tu nejsou. Pamětníci těch skutečných vymřeli už před desítkami let, ti nejstarší dnes si v nejlepším případě mlhavě vzpomenou na paradigma první republiky, které bylo z velké části sebeklamem a proto také několikrát ostudně ztroskotalo. Většina populace vyrůstala v časech hesla "kdo nekrade, okrádá rodinu", jehož platnost tu ostatně zjevně neskončila. Pak ani nepřekvapí, že pokusy Václava Klause a části ODS udržet se ve hře sázkou na jejich představu tradičních hodnot, se ze všeho nejvíc podobá jakési slovanské parodii na fašismus.
A dál: podpora střední třídy. S tou by tu skutečná pravice mohla dělat divy - jenže ODS i TOP 09 nezakrytě usilují o pravý opak. Velkorysá podpora a úlevy korporacím, důsledné a čím dál hůř maskované přitahování šroubů malým a středním podnikatelům i OSVČ... Zkrátka vše, co směřuje ke státu, kde na jedné straně zůstanou velcí zaměstnavatelé (a jimi placení politikové) a na straně druhé na nich zcela závislí zaměstnanci. Nic jiného než reálný socialismus jinými prostředky; i Komunistická strana Československa neblahé paměti usilovala v podstatě o totéž.
O daních, počtech a privilegiích úředníků nebo malém státu snad ani není třeba mluvit - v tomto ohledu soudruzi z ODS a TOP 09 své předchůdce z KSČ ještě mnohonásobně předčili. A co se týče korupce... škoda slov.
Takže se části voličům nelze divit, že dali přednost jiným soudruhům, kteří si aspoň na nic nehrají a ještě tolik slibují. Ti prostší v bláhové naději, že se opravdu mohou vrátit časy, kdy všichni zas budou stejně chudí jako oni a zase nebude třeba pracovat, ale jen chodit do zaměstnání. Jiní pak ze zlosti, prostě jen proto, aby neschopné vládní strany potrestali - aniž by si uvědomili, že trestají spíš sami sebe.
Naše politiky (bez rozdílu stranické příslušnosti) potrestat nelze, protože se už předtím odměnili tak, že jim to může být šumafuk. Koneckonců, vždycky lze uzavřít nějakou tu opoziční smlouvu - a v úplně nejhorším případě se stanou poradci beroucí tučné provize za rady, koho podplatit...
I tak ale jsou volby vítězstvím levice jen ze zoufalství. Zřetelně to ukazují případy, kdy se proti jejich kandidátům postavili lidé mající jakousi dobrou pověst: Drobilova noční můra a "zelený pirát" Libor Michálek, Nečasův "přehmat" Jiří Pospíšil, vytrvalý kritik poměrů Tomio Okamura...
A to i navzdory tomu, že jedinci, do nichž byly v minulosti vkládány podobné naděje, většinou zklamali. Takže prostor pro slušné politiky tu pořád ještě je. Teď jde jen o to, jestli tu zbylo dost slušných (a také vytrvalých, pracovitých a na majetku nezávislých) lidí schopných a ochotných se toho chopit. Jestli ne, tak Bůh s námi.
