Neprávem zapomenuté kouzlo Miroslava Kalouska
Kalousek je obdivuhodný politický zjev. Po všech průšvizích, po nichž se měl dávno smažit na lavici v pekle jen patro nad Stanislavem Grossem, sám sebe pasoval do role obětavého spasitele země a učitele národů. Či spíš národu – nás. Titán, jenž se kdysi spojoval s ČSSD a KSČM, nás nyní chrání před ČSSD a KSČM! Ani se nedivím, že Karel Schwarzenberg poslední dobou radši mluví tak, aby mu nebylo moc rozumět.
Kalouskovi to všechno prochází, protože vedle sebe má zoufalou ODS, jíž z jedné strany deptá hysterik Petr Nečas a z druhé nešťastné typy jako Šťastný. Případně z třetí i sám Kalousek, jenž nikdy nemine šanci, jak svého většího koaličního partnera potopit. A ODS, jejíž intelektuální trust začíná připomínat partu popelářů po šichtě, se vždy ráda chytne a sama sebe potopí ještě víc.
Problém je, že ODS nikdy nebyla stranou brutálních reforem. Někdejší symbol polistopadových reforem Václav Klaus kdysi nechal zdravotní i penzijní systém téměř netknutý, a když hrozil střet s železničáři, radši couvl a šel na tenis. Zubní plomby ovšem lidem nebral ani jeho nástupce Mirek Topolánek.
Oba totiž - na rozdíl od Nečase - věděli, že s něčím takovým můžete jednou za třicet let, když se zrovna hroutí Řecko, zacílit zhruba na sedmnáct procent voličů, zatím první i poslední volební zisk TOP 09. Ne však na třicet a víc procent, na které musí mířit jakákoli velká strana.
Výsledek vládnutí ODS s TOP 09 nepotřebuje víc interpretací: vleklá recese, výrazný pokles spotřeby, znepřátelené celé skupiny lidí, Tomio Okamura. Což vůbec neznamená, že Česko nepotřebuje reformy – naopak! Jenže většina reforem v podání ODS s TOP 09 se scvrkla na plošné škrty a vyšší daně kvůli tříprocentnímu deficitu, fetiši Kalouska a po něm ochotně i Nečase.
Jenže nyní se ukazuje, že dělat politiku pouze podle deficitu rozpočtu je jako to trochu přehnat se smyčkou kolem krku, když máte při sexu rádi škrcení. Zvlášť Kalousek je mistr demagogie: už několik let se obden chlubí, jak skvělý je ministr financí, protože si Česko půjčuje na nízký úrok. Snad za to může dopolední whisky.
Finanční trhy totiž nezajímá současnost, ale pouze budoucnost; stejně jako současná cena akcií vyjadřuje budoucí potenciál výdělků, odráží i současný úrok státních dluhopisů budoucí schopnost země splácet své závazky. Pokud jsme tedy s Kalouskem coby ministrem financí vstoupili do finanční krize s relativně nízkým úrokem, zřejmě nás finanční trhy neviděly jako další Řecko, jak zvlášť on strašil; viděly nás jako relativně méně zadluženou zemi, jež by měla provést jisté strukturální korekce. Čímž určitě nemyslely zemi zaškrtit.
ODS na to vše naivně naskočila a teď sklízí bohatou úrodu. Vlastně se zdá, jako by ona byla nositelem programu TOP 09 a k němu ještě navíc schytávala rány i za reputaci nejzkorumpovanější politické party v zemi. Ostatně že je něco šeredně zle, vždy poznáte, když cokoli začne zachraňovat Boris Šťastný.
