Konec je blízko
Pokud nedojde koncem prosince ke konci světa, uzavřou historii časopisu Newsweek dvě velké zpravodajské události. Řádění hurikánu Sandy a prezidentské volby, v nichž zvítězil Obama.
Je to svým způsobem smutné pro časopis, který reportoval ze dvou světových válek, nepočítaně těch lokálních, a z celé řady revolucí, ve kterých vyhrávali jak diktátoři, tak pravda a láska. Newsweek byl jedním ze symbolů amerických médií, byť nikdy nedosáhl prodeje a čtenosti konkurenčního týdeníku Time, byl nejoblíbenějším čtením té „nejameričtější“ americké generace, takzvaných babyboomers. Ale ta ho nakonec přežij e a o jejím stárnutí už bude muset informovat někdo jiný.
Newsweek nezabil Internet, jak se někdy zkratkovitě vysvětluje. Zabilo ho to, jak byl v posledních zejména pěti letech špatně dělaný a jak ustupoval ze svých pozic solidního zpravodajského čtení. Newsweek zabilo to, že bojoval s internetovou konkurencí jejími zbraněmi a podle jejích pravidel, což byla předem prohraná bitva.
Na Newsweeku si vylámala zuby „zvedačka nákladu“ Tina Brownová. Slavná šéfredaktorka kdysi fenomenálně vedla jiné americké časopisy, Vanity Fair a New Yorker, a očekávalo se, že udělá zázraky i s Newsweekem. Ale stalo se jí to co mnoha jiným. „Zvedání nákladu“ není v médiích univerzální disciplínou. V tomto magickém aktu jsou obsaženy nejen talent a intuice „zvedače“, nýbrž i velký díl náhody a dalších těžko definovatelných substancí.
Úspěchy střídá pád a to byl případ i Brownové. Velké finále Newsweeku však není největší časopiseckou událostí podzimní sezóny. Za tu bez nejmenších pochyb považuju „pohurikánovou“ obálku časopisu Time. Ony se všechny úspěšné týdeníky vypořádaly s bouří Sandy po svém a jejich obálky ukazují, v čem jsou silné a proč zatím internetové konkurenci odolávají. BusinessWeek svým ideologickým sloganem poukazuje na přímočarost a vyhraněnost, New Yorker kresleným vtipem naopak na intelektuální hloubavost a chytrost.
Proč je událostí zrovna obálka časopisu Time? Na první pohled je na ní jen „obyčejná“ zpravodajská fotka, byť samozřejmě působivá a kvalitní. Obálka časopisu Time vypadá tak, jak by klidně mohla vypadat i před deseti nebo dvaceti lety. Jenže to je právě ten první důvod.
Zpravodajský týdeník má prodávat ... ehm, překvapení! … zpravodajská fotografie. Ne photoshopem upravené fotografie politiků s vtípky ve druhém a třetím plánu, o jaké se jak na běžícím pásu ve svých předsmrtných křečích pokoušel Newsweek. Ano, vyvolávaly kontroverze a sdílely se na Facebooku, ale čtenáře časopisu nepřinesly ani neudržely.
On je však k té události ještě druhý důvod. Působivý snímek na obálce má sám o sobě zajímavý příběh. Byl totiž pořízen iPhonem. Když v pondělí 29. října udeřila Sandy na východní pobřeží Ameriky, vyslala šéfka foto odělení časopisu Time Kira Pollacková do terénu pět špičkových fotografů „vyzbrojených“ právě iPhony. A také přístupovým heslem na redakční účet služby Instagram, což je sociální síť pro sdílení fotografií.
Desítky milióny uživatelů na ní nejčastěji publikují fotky svých dětí, večeří a domácích mazlíčků. Že by se tenhle telegraf obrazových banalit dal využít k serióznímu zpravodajství? A proč ne? Časopisu Time experiment stoprocentně vyšel. Fotky pořízené iPhonem během bouře měly na webu neuvěřitelný úspěch a přivedly v týdnu poté 13 procent všech návštěvníků. A navíc z těchto fotografi í vzešla i obálka.
Nevím to stoprocentně, ale řekl bych, že je to poprvé, co byla na obálce významného časopisu fotografie udělaná telefonem … a zveřejněná nikoliv z tohoto důvodu (jako tele s dvěma hlavami), ale prostě proto, že to je dobrá fotka. To je také obecně návod pro média v těžkých internetových časech. Nevyhrnovat kalhoty, když je brod daleko, a nezkoušet se brodit, když je dno hluboko. Držet se svého řemesla a neučit se narychlo řemeslo těch, kteří nám přišli sníst naši svačinu. A když to jde, tak plavat po proudu, protože jen hlupák krauluje proti němu.
Až přijde ten očekávaný konec světa, bude o tom Time dělat fotky na Instagram, psát na Twitter a debatovat s lidmi na Facebooku. A do stánků i schránek o konci světa vyrobí starý dobrý papírový týdeník. S nějakou pěknou apokalypsou na obálce. Vyfotí ji špičkový reportér s telefonem nebo zrcadlovkou, prostě tím, co bude po ruce.
Nevěřím, že by měli strach, že se jim to nepovede. Snad jen jedině z toho, aby konec světa nezačal až po uzávěrce novoročního dvojčísla. Byla by škoda přijít o silný prodej!
