Listopad 89 aneb Balada o zkrachovalé ZOO

Právě k pocitům opiček ze zkrachovalé ZOO by se daly přirovnat komentáře, které plní internetové diskuse v souvislosti s výročím listopadu 1989. "Byly fronty na banány, ale hlad nikdo neměl". Nebo: "K čemu mi je svoboda cestování, když sotva vyjdu s výplatou?" Jistě, hodně věcí je opravdu špatně - ale právě tohle ne.

Zoologická zahrada je v podstatě popřením přírodního výběru - a zoologická zahrada reálného socialismu (i za ideálního případu její plné funkčnosti, což dařilo jen vzácně) měla podobné výsledky: většina lidí si odvykla starat se o své vzdělání, práci, bydlení, často i zdraví.

A tak v Darwinově duchu teď máme tolik jedinců, kteří bez  ošetřovatelů neumí žít, že tvoří velmi slušnou voličskou základnu. Zčásti proto, že nové vedení zoologické zahrady bylo ještě hloupější, než jejich předchůdci, kterým se klece rozsypaly pod rukama. A zčásti proto, že ti mazanější z nových šéfů začali zvířátka z rozpadajících se výběhů prodávat nebo aspoň chutně upravovat na grilu.

Ale jen zvířátka opravdu blbá se nechají chytit, když mříže a ošetřovatelé zmizeli. Kdyby blbá zvířátka došla,  musel by i management ZOO připustit, že časy se změnily. Jenže přežívající ošetřovatelé dělají všechno proto, aby si udrželi aspoň zvířátka hloupá a aby se jim množila: v případě opiček méně nadaných cukr a bič mříže uspokojivě nahradí. A daří se - zvířátek volajících po obnovení klecí přibývá.

Jenže ZOO je v troskách a žádný sponzor na pořízení nových infražárovek a nových přídělů krmiva neexistuje. Přírodní výběr zase funguje. Takže se bud naučíme využívat toho, že klec je pryč, svobodně se o sebe starat, inteligentně řídit své věci sami (a jaksi mimochodem přitom šetrně utratit zdivočelé ošetřovatele) pod skutečným sluncem, nebo se nám bude na troskách bývalé ZOO žít čím dál hůř.